Název je myslím původní od Kitty, která přišla s tím nápadem přeposílat si knížky, jak bych je nazvala, no ty, ke kterým se už nevracíme. A taky nemáme ty naše skladovací prostory nafukovací, že?
Já po částečné likvidaci knihovny už před pár lety to nemám tak strašné, ale taky už se vezu v tom knihobusu. Jsem také typ člověka, který se málokdy vrací k jednou již přečtené knize. To by mne musela opravdu hodně zaujmout. Je pár takových, ale ne zas tolik.
Od Kitty jsem už dostala takové knihy, které jsem po přečtení poslala dál. I já jsem poslala svoje. Momentálně mám dvě knihy od Kitty, jednu jsem už přečetla a tu druhou – no upřímně? Nevím, jestli ji dočtu, ale třeba někoho zaujme, určitě ji pošlu.
Teď mám ale v plánu si jednu knihu objednat. Vlastně jsem se už o to pokusila, tedy ne, že bych byla taková chudinka, že bych si to nemohla dovolit, ale to poštovné a balné je tak drahé, že váhám. Ne o tom, jestli si knihu objednám, ale napřed se domluvím se sestrou, která bydlí ve městě, odkud mi ji mají poslat, určitě by to nestálo stovku jako teď. Takže váhám, ale objednám, Alenko, neboj. Je to kniha, kterou napsala také jedna moje milá bloggerka a pak bych vám ji samozřejmě představila.
Jo dřív to bývalo jednodušší. Pamatuji si, když jsme si zařizovali knihovnu s mým prvním manželem do úplně prázdného bytu, bylo to krásné. Tenkrát existoval KNIŽNÍ KLUB, kde vycházely knihy minimálně jednou měsíčně, kdo byl členem, měl určitou slevu a pravidelně jsme si mohli objednat, co jsme chtěli, ale aspoň jednu knihu ano. Jednalo se tenkrát většinou o klasiky, ale teď vychází tolik knih, že to nelze ani všechno sledovat. Dnes píše kdekdo, copak o to, to mi nevadí, ale kolikrát se to opravdu ani nedá číst. Bohužel. Já se snažím číst, ale dlouho kvůli mému zrakovému postižení to nejde, tak nemá cenu si kupovat spoustu knížek, jako to bylo předtím.
A mimochodem ještě některé knihy z toho knižního klubu před těmi 50 lety mám. Některé jsem prostě nedala. Např. od Solženicyna Jeden den Ivana Děnisoviče, také od Rollanda Dobrý člověk ještě žije a ještě pár dalších. Moje nejmilejší kniha všech dob je od Jarmily Loukotkové Navzdory básník zpívá. Tu jsem přečetla tenkrát jedním dechem a taky jsem se k ní jako k jedné z mála vrátila.
A nakonec zde veřejně děkuji Kitty za výborný nápad!