Zdravím znovu všechny mé návštěvníky! Myslím, že někteří z vás uhodli, někteří tipli, někteří věděli, ano, byla jsem na řadě a byla jsem tedy opět u maminky.
Jela jsem tam jako vždy v pátek a vrátila se dnes. Před odjezdem toho musím vždy ještě dost stihnout, manžel je šikovný dost, ale vařit fakt neumí a do hospody se mu samotnému nechce. Tak se vždy snažím něco pro něj uvařit aspoň na ty dva dny, v pátek jíme ještě oběd spolu a takový pozdní si dáváme po mém příjezdu v pondělí. To mám většinou něco schovaného na horší časy v mrazáku.
V pátek jsem naplánovala lečo, také i proto, že mne dcera vozí fofrem ihned po skončení vyučování. Tudíž jede hladová, tak jsem si zvykla, že to, co uvařím v pátek doma, tak jí vezu sebou, aby chudinka neměla do večera hlad. Manželovi dělávám tradičně buřtguláš, nevím, proč nebo co mu na něm tak chutná, ale vždy si ho dá rád a hlavně, taky se mu to dobře ohřívá. Jemu nevadí (já bych je tedy nejedla) polévky ze sáčku, to si tedy zvládne vždy uvařit sám, protože je rád i snídá. Já jsem si ale řekla, že mu uvařím aspoň jednu polévku. Vařila jsem česnečku, tu taky rád. Šunkofleky jsem už měla v lednici z předchozího vaření, tak jsem vařila jen ty tři věci, ale tak jsem byla z toho všeho krájení zblblá, že jsem si říkala, že ta česnečka chutná nějak jinak. No bodejď, česnek ležel ještě připravený na prkénku.
Pak vždy jedu do marketu nakupovat mamince a tam mne vyzvedne dcera a jedeme. Vše jsme zvládly dobře, volám mamince, aby nám otevřela branku, ale ouha! Maminka po hrbolaté cestičce k brance nedošla, jak je stále zesláblá, tak to nešlo. Musely jsme si tedy s dcerou poradit jinak, ale také to dopadlo nakonec dobře.
Pak dcera odjela, protože měla večer koupené lístky na koncert, kam měla jít se svým bratrem a švagrovou. Bohužel, na cestě ji zdrželi policajti, kteří ji zastavili na kontrolu, ale bylo vše OK, ale pak stála delší dobu v koloně, protože byla daleko před ní bouračka. Hodně dlouho to stálo na obou stranách, pak prý jela sanitka, letěl tam vrtulník a jela i odtahovka, tak to začali postupně pomalu rozjíždět.
Nebudu napínat. Koncert stihla s vopusem, naštěstí pomohl syn se snachou a byli moc spokojeni. Myslím, že skupina Čechomor opravdu nezklame.
Jinak maminka tedy po té nemocnici opět nic moc, já vím, co bychom chtěli v jejích letech. Ale o tom bych napsala zvlášť.
Včera se zase zašmodrchal můj odjezd. Já totiž včera také nebyla ve své kůži, tam by se jeden pomoci jen tak nedočkal, tak jsem to napřed nikomu nechtěla říct, pak jsem to řešila s dětmi a se sestrou, pak jsem se práskla i mamince a nakonec manželovi. Děti byly ochodné pro mne přijet kdykoliv, kdybych řekla dřív a až večer v šest hodin to už jsem nechtěla já. Byla jsem ráda, že je mám. Tak jsem se dnes o něco dříve rozloučila s maminkou a odjela hned po ránu, abych aspoň telefonicky mohla konzultovat můj stav s mojí lékařkou.
Jsem tedy opět zde a ještě dám vědět, jak to pokračuje. Já, věčný optimista věřím, že bude zase brzy vše OK. Krásný den přeji všem! A jdu obcházet vaše blogy!