Každý jsme asi vyrůstali jinak, ale myslím si, že v době, když jsem byla já ještě doma u rodičů jako dítě a do doby, než jsem se vdala. nebylo peněz nazbyt. Já si nechci stěžovat, kdepak, hlad jsem nikdy neměla a ani mi to nepřišlo, ale vím, jak maminka musela obracet každou korunu.
Docela se mi tento systém úsporného hospodaření hodil v době, když jsem se tenkrát z Moravy odstěhovala do Čech, asi tak 350 km od domova. Žádné jít k v neděli k rodičům na oběd, ba ani na kávu, jezdívali jsme tam tak 2 – 3 x ročně a navíc vlakem. Když pak manžel od nás odešel, měla jsem se já se dvěmi dětmi co ohánět. Tehdy jsem teprve pořádně docenila to, v čem jsem vyrostla. Žádné plýtvání, tedy nejen potravinami, to je jasné, ale ze starého se přešívalo nové a tak. Maminka také mívala super nápady na vylepšení čehokoliv, co se týkalo přešívání.
Tak jsem si asi ještě teď po tolika letech vybavila vzpomínky a možná se mi budete smát, ale aplikovala jsem je na vybavení, přesněji řečeno na gauči a teď na křeslech.
Tady v pokoji je už dost starý gauč, ale nikdo na něm nespával a když jsme si pořizovali do obýváku nový, „šoupli“ jsme ho sem a jak se vyplatil, když byla vnoučata menší. Nelíbily se mi ty polštáře dole a taky to trošku v létě kousalo, tak jsem je potáhla látkou tak, aby to ladilo a abych ji mohla prát. A paráda byla hotová.
V obýváku máme tedy tuto novější sedačku, kde mám polštářky sladěné do barev a ten cihlový, jak je vedle ježečkového, ten už byl tak vybledlý, jak tam svítí sluníčko, že se mi nelíbil. Barva ale seděla, tak co teď?
Měla jsem z této látky dříve ubrus do kuchyně, tak jsem ho zlikvidovala. Napadlo mne, že křesla, která jsou nahoře vyšisovaná od sluníčka také trochu přioději. Ušila jsem tedy nahoru takový potah jen pod hlavu, protože jsem to tam musela pořád čistit a ze zbytku ušila mini polštářky.
A jak to dopadlo s tím vybledlým polštářkem, na který mi už látka nezbyla? Jednoduše jsem si vyhrála s tím, že jsem ho u televize celý rozpárala a obrátila naruby. Tady to bylo možné. A je to.
Možná se tomu budete někteří smát, ale přece si už na stará kolena na tu chvíli nebudeme pořizovat nový nábytek, no ne? Kdoví, jestli v tom bytě vůbec budeme moci zůstat.