Dnes je venku opravdu hodně ošklivé počasí, že se ochladilo, to je normální, ale do toho ještě prší jen se leje a fouká opravdu studený vítr. Přišli jsme ráno s manželem docela zmrzlí a mokří, protože jsme si nevzali, trdla, deštník.
*****
V pátek, když jsme šli do města, brali jsme to jinou stranou a kus pěšky a pak jsme se chtěli jednu zastávku svézt tramvají. Jak jsem do ní nastupovala, píchlo mne v tom mém obstříknutém koleni a ten moment jsem myslela, že padnu. Dost jsem pajdala, než jsem pak došla domů, ale říkala jsem si, že to zase přejde. Doma jsem si začala koleno ledovat, ale efekt vidět nebyl. Tak jsem si koleno stáhla obinadlem, chodit se dá, ale popoběhnout nelze. To dost bolí. Jo a taky jsem dnes zjistila, že mi to moc nechodí ze schodů. Ach jo, kontrolu na ortopedii po druhém obstřiku mám až 23. 4., tak to budu muset vydržet. Co mi zbývá.
*****
Několikrát denně si telefonujeme s maminkou, stále je ještě v nemocnici, ale už začíná svítat na lepší časy, možná zítra už by mohla jít domů. Už se těší, já se jí ani nedivím. Hlavní je, aby jí to na chvíli doma zase vydrželo.
*****
A nakonec něco pro zasmání. Manžel se v poslední době rozpovídal ze spaní. Copak o to, to on povídal už předtím, ale ne tak jasně a srozumitelně jako v posledním týdnu.
Jednou takhle nad ránem slyším: „Já tě kopnu, to uvidíš!“ a rána. Samozřejmě mne to vzbudilo, když manžel vykřikl dost nahlas a ještě k tomu kopnul do radiátoru, který je blízko jeho postele. Vzbudil se také a prý se mu zdálo, že na mne byl někdo ošklivý a kopl mne, tak mu to chtěl oplatit. 
Asi před třemi dny mne vzbudil zase zvečera. Zakříčel „Nedám! Ne!“ To ale nevím, co se mu zdálo, protože se nevzbudil a ráno si to nepamatoval.
A čím mne ještě v posteli dokáže rozesmát manžel? Takhle k ránu si odskočím na WC a vrátím se a na polštáři leží „moje ježková“, která sedí normálně nahoře na pelesti.
*****
Tak doufám, že smích opravdu prodlužuje život. Vymkompenzuje to ty strasti a bolesti, že? Krásný usměvavý celý týden vám přeje vaše Ježurka