Již v předchozím článku jsem avizovala, že se pojedeme podívat v pondělí za maminkou. Včera po obědě jsem měla před domem sraz se synem a snachou, o kus dál jsme přibrali dceru a vyrazili jsme do FN do Plzně za maminkou.
Na výlet bylo krásné počasí, ještě kdyby tak cíl byl trošku lepší, ale i tak jsme si to užili. Do nemocnice jsme dojeli dobře, ale po vstupu dovnitř to už tak jednoduché nebylo. Opravdu, hotové bludiště. Třikrát jsem se musela zeptat na cíl naší cesty, tedy na internu.
Když jsme zdárně přišli na pokoj, kde ležela maminka, říkala jsem si v prvním okamžiku, že tedy moc dobře nevypadá. To mělo ale opravdu jen krátké trvání. Byla po gastroskopii, či jak se říká té hadičce v žaludku, ale byla prý statečná a zvládla to dobře, říkala paní doktorka.
Pak jsem paní doktorku požádala, jestli s ní mohu hovořit o mamince, ale ona se jí napřed zeptala, jestli mi může podat informace. To jsem tedy koukala. Dřív stačilo říct, že jste dcera a bylo, ale dnes jsem musela nahlásit jméno, bydliště i číslo telefonu, pak to maminka ještě musela podepsat. Teď mi mohou být teprve poskytovány informace o zdravotním stavu maminky. Když jsem s ní pak venku hovořila, říkala, že má maminka všechna vyšetření v pořádku, dělali jí prý RTG, sono, CT a dnes ještě již výše citované, tak jsem byla ráda. Prý měla maminka zánět střev z toho, že už hodně let brala denně kapky Tramal, které jí způsobily zácpu a z toho ten zánět střev, hlavně se to týkalo tlustého střeva. Ještě dobere antibiotika, dostane rady, co může a nemůže jíst, pomalu s ní začnou zase chodit a přizvou jí na pohovor i psychiatra, aby jí případně změnil léky. Psychiku má maminka totálně v háji. Důležité však je, že uvnitř není nic zákeřného a že ještě bude na nějaký čas dobře. A taky to, že paní doktorka říkala, že maminka je na svůj věk ještě hodně duševně čilá, myslí jí to dobře.
Nakonec jsme se ještě s maminkou zasmáli tomu, jak dělaly se sousedkou poplach. Byla na pokoji ještě s jednou paní a prý tam včera přiběhla sestra s křikem, co se tam děje tak hrozného, že stále zvoní? Ani maminka, ani ta paní vedle však hlásily, že nezvonily. Záhada se vyřešila záhy. Maminka zjistila, že měla pod polštářem ten telefonek, kterým se zvoní na sestru, ona to nevěděla a jak se vrtěla na tom polštáři, tak to tam stále zvonilo. Ale bála se přiznat, aby nedostala vyhubováno, tak to řekla jenom nám a aspoň jsme se i s maminkou zasmáli. Maminka byla moc ráda, že nás všechny viděla, den předtím tam byl bratr s manželkou, tak je určitě na chvíli zase nabitá energií a představa, že bude koncem týdne doma, ta je taky fajn.
Měla jsem z toho všeho nakonec dobrý pocit a byla jsem moc ráda, že jsem dostala ten nápad, abych poradila dětem a jeli se za ní podívat.
Večer jsem byla z té cesty a asi nervového vypětí, které povolilo, tak unavená, že jsem v noci spala po delší době jako dudek.
Závěrem vám všem, kteří jste drželi mamince palce, chci moc poděkovat, vidím, že to funguje skvěle! Tak MOC DĚKUJI a přeji všem krásný den!