Dnešní den je pro mne nezapomenutelný. Včera měl narozeniny můj syn a já jsem si dnes zavzpomínala po telefonu i s maminkou, jak tatínek dříve synovi, když byl malý, říkával, že je o den starší.
Dnes by totiž tatínek oslavil své 98. naozeníny, ale bohužel, už je 32 let někde na obláčku a určitě ví, že na něj všichni stále vzpomínáme.
Tady na fotce jsem s tatínkem já. Je to vůbec možné, že jsem byla někdy takové mrně? Pěkný cvalík, já vím. A to jsem se narodila za války.
Na tatínka vzpomínám jako na hodného člověka, který by se pro rodinu rozdal, který vždy miloval naši maminku, byl starostlivý, zásadový, šikovný a dokonce i výborně vařil. Vždy jsem si přála vzít si muže jako byl právě můj tatínek, i když vařit by umět nemusel. Tatínek dokázal i jako dědeček přebalit už své první vnouče ve svých 46 letech. Byl to právě můj syn a já jsem nezapomněla, jak si spolu rozuměli. Je škoda, že musel tak brzy odejít. Krásná vzpomínka však zůstává v našich srdcích.
Posílám mu aspoň virtuálně moji jednu krásně kvetoucí orchidejku.