Dnes jsem si chvílemi připadala opravdu jako stařenka. Tedy aspoň podle toho, jak jsem šla. Ze schodů šmajdám hooodně pomalu, protože mne dost bolí pravé koleno a ty moje vyhřezlé plotýnky se ozývají dnes taky parádně tím, že mi to vystřeluje do levého kyčle až dolů a já tak kulhám zase i na levou nohu. Jo, umím si ze sebe udělat legraci, beru to tak, jak to je, ale opravdu někdy mi to chození nebo stání dá zabrat. Ale vydržím.
Šla jsem dnes ráno už v půl osmé z domova, abych si došla na ortopedii se konečně objednat na obstřik toho kolena, snad bude zase chvíli líp. Sestřička chodí vždy o něco dřív, vybere od pacientů nálezy a objedná ty, kteří kvůli tomu přišli. Šla jsem tedy dřív, abych pak mohla ještě kus cesty pokračovat do jiné ordinace, tedy byla jsem objednána u paní zubařky mezi 8 – 9 hod. a je to dost daleko. Když bylo už 8 hod. a v ordinaci stále ticho, ani sestřička, ani doktor – mimochodem je to manželský pár, tak jsme si říkali, že asi zaspali. Já jsem si myslela, že počkám ještě čtvrthodinku a pak musím jít. Ale v tom jde sestra, za mmt vyjde z ordinace s tím, že těch cca 15 čekajících nepotěší, že pak doktor je nemocný. Hned prý všechny přeobjedná. Nacpala jsem se na objednání hned jako druhá, abych mohla prchat na zubní. Tam jsem zase zjistila, že je tam paní doktorka sama, té zase chyběla sestřička, tak se to taky dost protáhlo. Seděla jsem tam hodinu, než jsem přišla na řadu, ale dočkala jsem se, díru v zoubku mi zaplombovala, ani to nebolelo a konečně jsem mohla jít domů. Přišla jsem v 10 hod., to byla anabáze! Ale včas jsem stihla uvařit oběd a ještě jsme stačili jít s manželem po obědě nakoupit. Sluníčko zatím stále svítí, tak jsme všichni rádi.
Jak tak sedím nerada u televize s rukama v klíně, tak jsem šmodrchala zase jedny ponožky, když Kitty naříkala, jak je na tom. Měla jsem doma nějakou silnou páranou vlnu a tak věřím, že ji ty ponožky zahřejí. Když jsme se o tom bavily s Miluškou – blogerkou ze sousedního města, tak se také nabídla, že jí nějaké ponožky uplete. Domluvily jsme se, že ji překvapíme a pošleme jí obě ty ponožky v pondělí.
Proužky jsem zvolila hlavně proto, že to byly zbytky.
Jaké bylo naše překvapení, když už včera nám Kitty děkovala i na svém blogu, že balíčky dorazily. Oba dva. Super!
Jenže já, truhlík, když jsem ten balíček balila, tak po pečlivém zabalení jsem zjistila, že dopis, který jsem k tomu napsala, leží vedle na stole. No jo, za blbost se platí, tak jsem ho dala do obálky, nalepila známku a poslala zvlášť. A víte co? Balíček došel a dopis ne. Tak jen doufám, že dorazil dnes, jinak tomu nerozumím.
Také jsem „umotala“ takovou maličkost i pro Otavínku, ale ta ještě neví nic, protože je stále zaneprázdněná a já jsem jí to poslala po mé vnučce, která v Olomouci studuje, ale je tam jen 2 – 3 dny v týdnu. Snad se taky brzy sejdou a Hanička bude mít aspoň trochu radost jako sběratelka soviček.
Našla jsem na internetu takovou malou sovičku
a také tyto menší, které mohou sloužit jako přívěsek. Snas se budou líbit, jsou ro určitě originály.
A teď? Teď dělám velikonoční dečku podle vzorku Jitky a už jsem v půlce. Do velikonoc ještě času dost, tak nemusím spěchat.
Krásný sluníčkový den všem přeje Ježurka.