Jaro už máme tady, hned je určitě všem veseleji, psychika se zlepšuje snad i škarohlídům, zahrádkáři jsou celí rozlámaní od toho, jak „makají“ na zahradě, zkrátka většině z nás je dobře nebo aspoň líp. Myslím, že nám ta zima letos moc nechyběla, kromě lyžařů a tak jsme rádi přivítali už to dřívější jaro.
V tom krásném počasí jsme se vydali i my s manželem včera ven. Ale moc jsme toho nenachodili, jen na tramvaj nebo autobus, abychom dojeli do vedlejšího města k dceři. V pátek bylo přece Tomáše a tak se jmenuje náš „ajťák“. Dcera také ještě neměla příležitost popřát Ladě k narozeninám před 14 dny a také k promoci, tak se všechny resty vzaly jedním vrzem.
Sešli jsme se od Vánoc vlastně prvně vnišchni, byli jsme v plné sestavě, ba ještě o jednoho víc. Tom tam měl i svoji dívku, tak nás bylo u dcery v obýváku celkem deset. Pomalu nebylo kde sedět, ale srovnali jsme se a Pegginka měla povyražení a běhala od jednoho k druhému a taky čekala, kde něco někomu upadne. Dcera připravila zase dobré pohoštění, tak měla i malá jorkšírka pilno, aby stihla všechny, kteří něco žvýkali, obejít.
Dcera chtěla vyfotit abstinenty, tedy jen tu první řadu s dětským šampáněm, ale zezadu přiskočila Laděnka
a také hned zavolala svého brášku, aby byli všichni mladí pohromadě.
Jak tak koukám, nějak se nám ti kluci vytahují, Luky vzadu už pěkně vyčuhuje, mám dojem, že už přerostl svého taťku, nebo přinejmenším jsou stejně vysocí. Ale Tom je o tři roky mladší, takže určitě ještě taky kousek vyroste.
Poseděli jsme, ochutnali od každého něco, dali si kávu a vodu, protože my s manželem jsme si své už vypili, tedy myslím alkohol, a pak jsme zase jeli domů.
Ale už se domlouvá další oslava, příští měsíc mají oba kluci narozeniny a to týden po sobě. Luky bude mít krásných dvacet let a Tom o tři méně. A tam nás bude určitě také dost, možná i víc než teď.
Krásný slunečný den přeji všem a vy, zahrádkáři, opatrně, ať se nespálíte, sluníčko prý už opaluje a dost!