Přesně tak to platí, nemůžeme hned nadávat, když se něco nepovede tak, jak bychom to chtěli. A u seniorů by to snad už ani nešlo všechno hned a dobře.
Já třeba doma stále něco hledám. Ne, že bych taky už občas neměla tu nemoc od skla, ale manžel je přece jen o něco starší, tak má nárok….
Že občas strčí věc úplně jinam, než kam patří a kde stává celé roky, to už beru jako normální, ale dnes jsem třeba hledala tácek. Manžel se mi snaží v kuchyni pomáhat tím, že loupe brambory, dnes třeba škrábal mrkev, protože jsem ji dělala dušenou a k tomu kuřecí prsíčka. Ty jsem si včera z mrazáku dala na ten tácek dolů do lednice, o kterém jsem se už zmínila, pak jsem je nakrájela a dala dusit na cibulku. Manžel zatím škrábal tu mrkev.
Po obědě, když jsem utírala nádobí, které manžel umýval, chyběl mi ten tácek, na kterém bylo to maso. Mám jen dva stejné, tak to bylo lehké spočítat. Myslela jsem, že na tom druhém je něco jiného, prohledala spíž, lednici – a nic! Manžel se dušoval, že na něj nic nikam nedával, pak nás napadlo se kouknout do koše. A co myslíte? Správně, mezi zbytky z oškrábané mrkve tam byl v novinách zabalený a vyhozený i ten tácek. Pravda, nešlo o nic, bez čeho bychom nebyli, ale smáli jsme se oba dva ještě hezky dlouho.
Nechci tím říct, že jen manžel „uklízí“ jinam, to umím i já. V momentě zapomenu, kam jsem si něco položila a jednou jsem tak týden hledala věc, kterou jsem pak našla náhodou na místě, že bych ji vůbec nehledala.
Nedávno mi zase moje sestra hlásila, že si připadá jako Eliška Pomořanská, o které pověst říká, že lámala podkovy. Sestra má prostě smůlu, že se jí už párkrát povedlo při pobytu u maminky něco zničit.
Je to už delší dobu, co jí vypadla z ruky mísa, která se rozbila. Koupila tedy mamince příště jinou. Pak asi po nějaké době jí vypadl z ruky chlebník, kam si maminka dává chléb a housky a víko se trochu uštíplo. Přelepila to izolepou a drží to dodnes.
Při předposlední návštěvě ani neví jak se jí prý povedlo rozbít koš na odpadky. Maminka už má nový, zase nic světoborného.
No a posledně zase při vytírání pořádně přitlačila na vytírací mop a tyčka jí zůstala v ruce. Další pohroma! Ale ona má evidentně daleko víc síly a energie než já, tak proto!
Vždycky, když mi to hlásí sestra nebo maminka, tak se tomu zasmějeme a jedeme dál. Řekneme si, že kdo nic nedělá, nic nepokazí a je to pravda.
Jo, my starší, my už můžeme ledacos a je to omluvitelné a pochopitelné. Buďto stále něco hledáme, nebo nám vše padá z ruky! Jen aby to nebylo horší!