Když jsem tak přemýšlela nad vztahy mezi lidmi, tak jsem se zamyslela nejen na těmi mými vztahy, ale také nad vztahy lidí třeba v našem vchodě. Myslím hlavně na vztahy mezi mužem a ženou. Tam vidím – co vztah – to originalita.
Začnu u mne. Já, když jsem se po prvé zamilovala, věřila jsem, že to bude „dokud nás smrt nerozdělí“, ale mělo to být všechno úplně jinak a hlavně pro mne velké zklamání. Jen si tak říkám, proč většina mužů dává později v manželství přednost mladší ženě, když vše jednou zevšední, no ne?
Druhý vztah skončil obdobně, ale to nejsem sama ani jediná. Takových je víc nebo většina? Nebo je také možné, že kdo hledá ten najde a nakonec třeba silný vztah je ten, který navážeme až ve vyšším věku. Jsem toho s manželem zářným příkladem a jsem ráda, že nám to vychází stále.
Na druhé straně znám mnoho těch, kteří spolu začínali jako hodně mladí a vydrželo jim to na pořád. To ale také neznamená, že vždy, i když manželství trvá třeba padesát let, si byli manželé vždy věrni. Jedna moje známá slavila asi před rokem zlatou svatbu. Znala jsem ji důvěrně a proto vím, že měla během trvání toho manželství spoustu jiných mužů, s jedním dokonce otěhotněla a manžel syna vychovával jako svého. To je smutné, ale teď, po těch letech jsou stále spolu a ona je ráda, že se manžel o ni postará, protože skončila na vozíčku.
Další zajímavý vztah třeba u nás ve vchodě měli manželé, kteří si původně plánovali čtyři děti, byli plni lásky a elánu. Děti měli nakonec jen dvě, ale manžel byl despota, který přiděloval manželce peníze jak on uznal, na sebe si nesměla nic kupovat, když se jí proděravěl svetr na lokti, tak říkal, že je to dobrý, že si má ten rukáv vyhrnout, aby to nebylo vidět. Sám, vysokoškolsky vzdělaný muž, se rád napil, tam na peníze nekoukal. Už tady v domě nebydlí, on zemřel, ale už asi tak dvacet let předtím žili pouze vedle sebe, každý spal zvlášť, sám si každý vařil i hospodařil. Já si nepamatuji, že by měl jeden nebo druhý jiného partnera, ale asi jim to tak vyhovovalo. Mně osobně by se to tedy nelíbilo.
Ještě mi nedá, musím se zmínit o manželství, které není úplně tak originální, ale znám takových víc. Manžel je pracovitý, ochotný udělat pro každého vše to, co může. Jen pro manželku asi ne, protože ona je ráda, když není doma, přes víkendy většinou jezdí on na jejich chaloupku a ona zůstává tady. Je ráda, když je bez něho a prý si nedovede představit, jak to bude vypadat, až on půjde do důchodu a měli by být celý den a noc spolu. Určitě on bude chodit raději do práce, aby byli spokojeni oba.
Ale také vím, že vztahy nejsou jen mezi manželi, ale i ty ostatní, tedy rodinné, nebo přátelské. To by bylo ale zase na delší povídání. Toto určitě stačilo.
Přeji všem, aby ty mezilidské vztahy jste měli čisté a krásné.