Přeji hezký předvánoční čas a dávám pár fotek. Všechny mají své opodstatnění. Začnu tedy mými letošními perníčky. Nevím proč, ale už jsem dělala tuto polevu tolikrát a přece mne letos potrápila. A i já jsem se výjimečně u toho zdobení vyvztekala. Byla stále řídká a ne a ne zhoustnout. Určitě byl nějaký „vadný“ bílek, ale už jsem to pak dál neřešila. Jedlé to je, jen se to trošku „rozpilo“. Ale jak je vidět, tak nejen poleva.
Měla jsem rozmazané i všechny další fotky, některé i z Prahy jsem musela zrušit. A proč? No protože už opravdu na stará kolena blbnu. Už jsem psala, že jsem zase měla ve foťáku plnou kapacitu a chtěla jsem honem honem fotit dál, rychle nějaké fotky umazat a bylo to hned. Něco jsem zmáčkla, samozřejmě bez brýlí a výsledek byl strašný ještě i doma. Proto jsou i trochu rozmazané ty perníčky. No a já ne a ne přijít na to, jak to vrátit zpět. Ale je o mně známo, že něco jen tak nevzdávám, tak jsem to teprve teď dala do pořádku a fotky, které jsem dělala pak doma, jsem musela vymazat a udělat znovu, ale radost byla veliká, že jsem to dokázala sama, i když mi to opravdu trvalo déle.
Tak jsem musela znovu přefotit i milý dáreček od Alis. Bylo to milé překvapení.
A ještě jsem si řekla, že vám tady předvedu, jak můj muž miluje svíčky. Hned od začátku adventu se u nás večer u televize zapalují tři čajové svíčky.
První je tady v tomto vánočním domečku, který už dost pamatuje.
Potom v jeho pražské vánoční skleničce.
Dále v této krásné kouli a to ještě nepřišla na řadu ta závěsná. Tu jsem zatím nevyndala.
A aby se to nepletlo, tak jsem si včera koupila jeden takový blikající stromeček já. Bliká, svítí, mění barvy, což tady sice není moc vidět, ale snažila jsem se aspoň trochu.
No vidíte, světýlek je u nás dost a dnes je venku přítmí celý den, tak se to hodí, ne?
Tento týden toho tady na blogu moc nestíhám, i teď se toho musím vzdát a jít žehlit, ale ještě se sem určitě později na chvíli vrátím.
V pátek odjíždím k mamince, abych jí taky trošku uklidila a trošku všechno načančala včetně jí a tak bude zase absence. Mějte se všichni krásně a i přes to ošklivé počasí si ten nádherný čas užívejte! Moc to všem přeje Ježurka
PS: Ještě něco pro zasmání, prásknu to na sebe. V Praze jsem si koupila nový kabát či bundu, no je to delší ke kolenům, tak asi kabát a včera jsem si ho vzala prvně na sebe. Cedulku jsem doma ustřihla a ještě jsem se divila, že ji dávají na kapsu dovnitř. Pak už u autobusu na cestě zpět domů mi jedna cizí paní říká: „Paní, tady vám kouká cedulka“, já si říkala kde a co a ona mi ukazuje na cedulku, na které byla velikost a cena, která byla připevněna zcela netradičně v podpaží levého rukávu. No, napadlo by vás to? Mne tedy ne a ani manžel to neviděl. Tak jsem se zasmála a šla domů s levou rukou připaženou a doma to hned napravila. Já vím, bude hůř. 