Zase píši o adventu, ale toto opravdu musím. Zmiňovat se o tom, že manžel miluje Prahu, zde na mém blogu, je jako nosit dříví do lesa. Ano, už řadu let toužil po tom, aby se v době předvánoční podíval do Prahy, jak je krásně osvětlená, vidět na vlastní oči vánoční strom a nasát trochu té vánoční atmosféry.
Už jsme měli párkrát i zamluvený pobyt na 2 – 3 dny, ale nikdy to nevyšlo. Tentokrát jsme se domluvili se synem a jeho rodinou, kteří tam jeli – kam jinam, než do bowlingové herny na Zličín, že nás vezmou sebou. Jen na chvíli že se podíváme do centra. Dobrá. Bylo naplánováno.
V pátek byla ta ošklivá vichřice a u nás začal dost padat sníh. V sobotu ráno po probuzení to už manžel vzdával. Sněhu dost i na silnici a co prý tam budeme dělat. Přesvědčila jsem ho, že to není všude takové a jeli jsme. Jen jsme vyjeli autem kousek za Most, bylo po sněhu. Dokonce někde byly silnice úplně suché. Nic nepadalo, vítr se poměrně ztišil.
Jen jsme však přijížděli k jejich cíli cesty ke Zličínu, byla vidět ta hrůza! Téměř půl hodiny trvalo, než jsme se dostali na kýžené parkoviště a pak našli místo k parkování.
Výzdoba v nákupním středisku Zličín.
Hned po příjezdu na místo jsem začala fotit. Mají tam opravdu krásnou výzdobu a těch lidí všude! Bylo krátce před půl třetí odpoledne a všude, kde se podávalo něco k jídlu nebo k pití, bylo plno. A pak že lidi nemají peníze.
Domluvili jsme se s mladými, kdy se máme asi vrátit a vydali se do centra. Jeli jsme metrem napřed na Václavák. Já měla foťák v ruce a začala jsem hned zkraje.
Lidi všude.
Jeden strom byl hned zkraje
Stromek i s manželem
A další stromek o kus dál
a dostat se blíž, to dalo práci, ale stejně se mi tam v momentě přimotal pán, který tam měl bílé holubičky a světe div se, lidé se s nimi za úplatu i fotili.
U jednoho stánku byl na prodej i ježeček, byl tam spolu s krtečkem. To jsem si musela vyfotit.
Na stáncích bylo hlavně jídlo a pití, ale také drobnosti na stromeček nebo dekorace. Nic levného to tedy nebylo, ale odolali jsme. Akorát jsem si párkrát polkla, když jsem viděla a cítila tu vůní klobásy. Jaká škoda, že je nesmím a taky to respektuji.
Udělala jsem si jeden záběr ještě směrem ke koni a pomalu jsme se vraceli zpět.
Ještě jsem se snažila vyfotit betlém, ale jen tak bez lidí to opravdu nešlo.
Cestou zpět jsme opět potkali živé sochy a byly hned tři. Jen se divím, že jim nebylo zima.
Dále jsme se pak vydali směrem na Staroměstské náměstí. Ale to byl opravdu jeden velký horror. Ulicí z Václaváku k Havelskému trhu to byla jedna velká strkanice, sunuli jsme se rychlostí šnečka, opravdu to jsem ještě nikdy nikde nezažila. Jen jsem se bála, abych někde neztratila manžela, protože se mezi nás stále drali další lidé. Když jsme konečně tou strkanicí prošli, chtěla jsem zase fotit a smůla. Prý plná kapacita, bylo třeba opět nějaké fotky vymazat, já nevím, že se nepoučím, už se mi to v Praze stalo posledně.
Jakmile jsme se však dostali na Staroměstské náměstí, to bylo teprve to pravé ořechové. Hlava na hlavě, kdepak fotit, to se vůbec nedalo, nebylo ani možné se dostat blíže ke stánkům, no řeknu vám, stromeček jsme viděli, ale ani ne celý a rychle jsme se snažili odtud pryč. Museli jsme to vzít ovšem oklikou, protože absolvovat tu cestu řím presem zase zpět, to už jsme odmítli absolvovat.
To je jedna z mých dvou fotek na Staroměstském náměstí
a toto je ta poslední. Aspoň kousek z vánočního stromu.
Pak už jsme sotva došli zpět na metro a hurá na Zličín. Ještě se mi v metru rozbil zip u zimní bundy, to už bylo tak akorát. Už jsem si říkala, že dlouho nevydrží a měly jsme se snachou co dělat, abych se z ní dostala ven. Manžel rozhodl. Snacha šla se mnou a domů jsem jela s novou bundou. To bylo dílo okamžiku, už jsem si ji taky zasloužila.
Takže jsme v Praze byli pouze v „naší“ kavárně a pak tam, jak jsem zde popisovala. Manžel viděl, co chtěl, ale bylo prý to poprvé a naposledy. Kdyby prý to věděl nebo tušil dřív, seděl by raději doma. Ale aspoň bude už s předvánoční Prahou navždy klid.
Všem vám přeji i tu druhou adventní neděli krásnou a v klidu prožitou. Vaše Ježurka