Jeden známý páníček měl původně jednoho velkého černého psa, asi vlčáka, který je vzdory své rase opravdu hodný.
Po nějakém čase si v útulku zamiloval dalšího, takového podstatně menšího, rasu fakt nevím, ale ten má v sobě snad sto čertů. Chvilku neposedí, nepostojí, zkrátka lumpačí.
Pánovo dospělá dcera si nato přivezla domů svého „buldoka“. Tak jsou u jednoho domku teď pejskové tři. Docela jim to funguje, jen kdyby ten malý tak neprovokoval.
Všichni tři chodí rádi s páníčkem na procházku do lesa a ten vlčák strašně rád aportuje. To je ostatně vidět na tom prvním obrázku. Běhá po lese s aportem a ten malý stále za ním. Kdyby jen běhal, ale on ho provokuje, lumpík jeden. Viděla jsem video, jak si to natočili a byla to opravdu legrace. Malý pejsek najednou začal naříkat, ale jak, až mi ho bylo moc líto.
Co se stalo? Malý provokatér poňoukal velkého a ten už toho měl dost, tak se po něm ohnal. A asi dost citelně. Malý naříkal, ale byl klid. Aspoň na chvíli.
A věřte, že nedá pokoj nikomu. Takhle před ním rezignovala i Pegginka. Že by láska?
Z toho je vidět, že nejen lidé, ale i pejskové jsou pořádní provokatéři. Akorát to tam tak nevadí.