Jak už jsem se zmínila, byla včera u nás s námi všemi i dcery jorkšírka Peggy. Ještě dnes, když si vzpomenu, co se stalo, tak mám výčitky svědomí.
Jak jsem tak chodila a nosila stále něco z kuchyně, tak když jsem si chtěla sednout do mého křesla, nevšimla jsem si, že Pegginka u něj spí. Tak jsem ji chudinku šlápla. Ta zakničela! Ještě štěstí, že jsem nedošlápla, ale ten moment mi jí bylo strašně líto. Mockrát jsem se jí za to omluvila a hned jsem jí nabídla „dobrůtku“. Utíkala za mnou jako vždy, poskakovala kolem mne a štěkala, jako by říkala: „Dělej, dělej, už těch omluv bylo dost, dej mi raději hned tu dobrůtku“.
Pak jsem si ji vzala na klín a byla u mne dost dlouho, tak snad mi odpustila.
Zbytek rodiny mi tu její dobrůtku moc neschvaloval, vnučka říkala, že kdybychom jí s dědou hlídali tak týden, tak je z ní bernardýn. Ale když mi je jí vždy líto, když se ty její krásné oči tak upřeně na mne dívají!
Krásné oči, že?
A dnes jsem dostala zase nové fotky od naší „kočičí mámy“, které nazvala ŠPEKULE.
No, připadá vám tak tlustá? Mně tedy tady připomíná polohou něco úplně jiného. 
Ale tady na společné fotce – tedy kočičí máma se špekulí – krásné, že?
Taky má krásné oči. No, vlastně obě dvě, promiň Laděnko.
Krásné chvilky i s vašimi zvířecími miláčky vám všem moc přeje Ježurka.