Žily, byly kočičky na zahradě jednoho rodinného domu. Špatně jim tam nebylo, spávaly v kůlně, ale jídla dostávaly dost od majitelů domu. Původně to byl páreček, ale docela utajeně se pomilovali a koťátka byla nalezena už větší, byla celkem čtyři.
Dvě se podařilo rozdat a ta další zůstala. Tak byly kočičky celkem čtyři. Všechny byly takové strakaté a už pak vykastrované, jeden byl kocourek. Tak pomalu stárly, a také tloustly. Už byly tak líné, že nějaká myš jim rozhodně nic neříkala.
Domácí paní si řekla, že je třeba tato letitá zvířátka omladit a pořídili si další dvě koťátka. Rázem bylo koček šest.
Tady na obrázku ještě dvě kočky chybí. Ale spolu se zahřívaly.
Jak to ale tak chodí, jak v životě lidském, tak i kočičím, starší kočky odešly do kočičího nebíčka stářím. Nádherná koťátka – kočička i kocourek – k velkému smutku obyvatel domu postupně v krátké době za sebou vběhla pod auto a zůstal už jediný starý kocour.
Smutná kočička, protože zůstala sama.
Byl už nejvyšší čas zahnat smutek dalšími koťátky. Nebyl to zas tak velký problém a během asi tří týdnů tu byla další krásná a milá koťátka, která bydlela jen doma v koupelně.
Správně tipujete vy, kteří tu nejste prvně, jedná se o Floriánka a Julinku.
Každé miminko jednou dospěje, i to kočičí, tak to dopadlo tak, jak víte, nebo vy ostatní určitě tušíte. Hned jak Julinka dospěla, byla brzy maminkou. Měla čtyři koťátka, z nichž byla dvě jako by z oka vypadla kočičí mámě a tátovi. Jenže Floriánek měl holčičku Florinku a Julinka kočičího kluka Juliánka.
Tohle je to kočičí nadělení.
Tahle koťátka tedy zůstala v domě se svými rodiči, kteří už běhali venku po zahradě a také často navštěvovaly kocourka vedle v domě.
Toto je ten kočičí krasavec, ale kamarád.
Na zahradě se všem kočkám líbilo a nejen jim. Vzhledem k tomu, že i venku před vchodem do domu bylo vždy připraveno papáníčko, brzy se tam naučili chodit i ježci a brzy se přidala i toulavá kočička.
Ježci chodí v noci, začal jeden a brzy byli tři
Toulavá kočička byla zprvu plachá, ale brzy se nechala pohladit.
Asi se to brzy mezi kočkami rozkřiklo, že je tam všem dobře, tak se tam přišla brzy podívat i další kočka. Vlastně kocour. Ten nevypadal na to, že by byl toulavý bez domova, ale co kdyby tady bylo prostřeno něco lepšího, no ne?
Zase trošku jiná, zrzka, tady je jak prchala, zahnána kotětem. 
Dlouho se tam ale nezdržel, protože mladý Juliánek ho hnal hodně zle a daleko. Tak teprve čas ukáže, jestli se vrátí. Protože jestli se někdy bude někde pořádat kočičí sněm, tak určitě tady, kde je jim opravdu dobře, panička se s každým pomazlí, dostanou najíst a napít a co víc taková kočička potřebuje k tomu, aby si spokojeně předla, no ne?
Naše milovnice koček a zvířat vůbec je určitě spokojená a kočičky taky. Myslím, že i ježci. Tak se mějte všichni rádi!