Uteklo to jako voda a už jsem zase zpět. Vrátila jsem se z prodlouženého slunného víkendu včera odpoledne, to už jsem tady nic nestihla, tak jsem teď zpracovala pár fotek z mého nového mobilu, protože foťák jsem zapomněla doma, abych ukázala, jak jsem se měla a co je nového.
Jak už jsem psala, maminka se vrátila z nemocnice, kde jí dělali opravdu důkladné vyšetření, zpráva byla na pět stran a závěr byl celkem uspokojivý. Nic závažného zjištěno nebylo, vše je v normě přiměřeně k věku a bude prý to asi všechno v psychice. Maminka už se stále s námi loučí, že už cítí, že tu nebude dlouho, no je jasné, že věk vykonává své. Nikam už nechce, ani chodit ven, protože se jí zhoršuje stále zrak a jak zhubla, cítí se pořád strašně slabá. Snaží se jíst, ale nic moc chuti nemá a když jsem tam byla, tak jí chutnalo to, co není zase příliš zdravé. Ale řekla jsem jí, ať jí, nač má chuť, teď už stejně nic nezachrání. Dostala přiděleny zase léky navíc, tak už celý den na nic jiného nemyslí, aby všechno vzala jak má a taky předtím něco snědla, aby to nebylo ještě horší.
Já jsem se snažila splnit všechna očekávání, tak jsem převlékala postel, prala a žehlila tři pračky, luxovala, odmrazovala lednici, vytřela podlahy, mamince umyla a natočila vlasy, udělala v rámci možností pedikúru a manikúru a samozřejmě také denně vařila a v sobotu i pekla. Jednoho by nenapadlo, jak je to složité, když téměř nevidíte si i ostříhat nehty. Prostě to nejde a maminka musí čekat, až některá z nás – já nebo sestra – přijedeme.
Ale s maminkou jsme vše zvládly, ale i když bylo venku krásně slunečno, maminka už nechtěla se mnou jít ani na chvíli na zahradu, tak jsem tam vždy aspoň na chviličku vyběhla sama za bráškou a švagrovou.
Mourovatá kočička a pes Beryl si spolu chvíli hráli
Potom se pejsek vyhříval na sluníčku a ten druhý byl někde jinde
Kočička se pak přišla za mnou mazlit
Pak se tam válela hezky dlouho po zemi
a pak se procházela kolem jezírek. Této mourovaté kočičce začala říkat švagrová Koule, protože prý je tlustá.
Už posledně jsem vám tady ukazovala bráškovo „vodní dílo“, které si sám zřídil na zahradě a teď ho ještě vylepšoval, dával tam kameny, kamínky a kytičky. Krásně se mu u toho relaxuje. Tak jsem se snažila to trošku vyfotit, ale moc to nešlo, protože někde bylo sluníčko a někde stín, ale snad tam něco vidět bude.
Začínám lampičkou, ale zapomněla jsem se večer kouknout
Tady je kus jezírka i s Koulí
Zadní – největší jezírko i se šnečkem
Pohled z dálky i na skleník
Krásná panna sedí uprostřed
Všude je dost květin – to je práce švagrové
Ručně udělané „truhlíky“ na květiny, vydlabané ze dřeva
A ještě hrneček na dušičky – jen vodník chybí, že?
A nesmí chybět zase pohled z okna od maminky na pomalu už podzimní zahradu. Vzadu jsou trošku vidět i jezírka.
Přes den nebo i večer, když maminka otevře okno, brzy uslyšíme hups a je tam kočka. Přijde, trochu se pomazlí a za chvíli zase stejnou cestou odejde. Zůstane tam od ní pár chlupů, líná dost.
Takhle se na mne Majda koukala. Ano, to je ta druhá kočička.
Chvilku si tam poležela a byla pryč.
Přišla k nim prý nedávno ještě jedna taková drobná kočička, švagrová myslela, že je to koťátko, ale když už se dala trošku pohladit, tak zjistila, že to je kocour a už není nejmladší. Je sice takový drobný, prý má snad i křivé přední nohy, ale má moc krásný čumáček. Říkala to i moje snacha, když jsme ho potkaly venku, když přijela se synem pro mne. Pořád je ještě dost plachý, tak jsem ho ani nestihla vyfotit. Snad někdy příště.
To už je před odjezdem, už jsme si dali všichni jen kávu a takhle tam svítilo sluníčko, tak se omlouvám za fotku.
Ano, přijel pro mne syn i se snachou
A to nejlepší nakonec. Ano, je to maminka.
A zazvonil zvonec a víkendového výletu k mamince je zase na chvíli konec. Doufám, že jste se měli tak krásně jako já a teď už musím utíkat se kouknout na zameškané blogy. Krásný den přeje Ježurka