aneb ZASE MNE NĚCO NAPADLO! A to, jak je známo, nevěstí nic dobrého pro mého manžela, který už změny opravdu nemusí.
Ráno jsem se vzbudila asi tak o hodinku dřív než obvykle a už jsem měla vyspáno, tak odpočatá hlava byla plná nápadů. No, plná zrovna ne, ale dva se našly. Jak jsem se v posteli asi víc vrtěla a přehazovala, vzbudil se za chvilku i manžel. Už jsme pochopitelně nespali, tak jsem mu své nápady řekla.
Jako první mne napadlo, že konečně musíme něco udělat s těmi našimi garnýžemi. V kuchyni byla na míru dělaná, dřevěná, stará přibližně jak moje dospělé děti, zbytečně dlouhá, závěsy tam už dávno nedávám. Jednu tyč jsem už vyhodila a tak jsem se snažila roztahovat záclonu i po zdi, ale to se mi právě nelíbilo.
A také akutní to bylo i v pokojíku, kde jsem momentálně, tam byla sice už „novější“ garnýž, plechová, ale jinak je to stejné. A nelíbí se mi to ani tam ani tam.
Koupit nové garnýže není zas takový problém, ale přidělat je, to ano. Manžel na takové práce už dávno nemá, vše je dnes na hmoždinky, jo dřív se do zdi zatloukla skoba, na kterou se pověsila a bylo hotovo.
Proto jsem se rozhodla dnes po obědě vydat do města do obchodu, kde jsme si už několikrát koupili koberce, oni nám je i položili, naposledy nám dovezli ty naše nové matrace a staré odvezli a vím, že byli vždy moc ochotní.
Řekla jsem si, že se zeptám, jestli by s dovozem garnýží nemohli poslat i někoho, kdo by nám je přidělal. Manžel to hned zavrhl, že to je blbost, přece nebudou na garnýže zaměstnávat člověka a že nikam nejde. Šla jsem tedy sama.
S úsměvem jsem byla přivítána s čím mně může mladá paní pomoci, tak jsem řekla, že se napřed musím zeptat a pak eventuálně vyslovit přání. Bez zaváhání bylo hned jasno. Samozřejmě, mají šikovné truhláře a nic není problém.
Tak jsem si šla vybírat zboží. Doma jsem si okna pečlivě změřila, ale venku jsem zjistila, že papírek s mírami leží doma na stole. Naštěstí jsem měla míry ještě v paměti, tak jsem si vybrala, zaplatila, dala mladé paní číslo telefonu, že mi zavolá, až se domluví.
Během deseti minut, to jsem ještě nebyla doma, už mi zvonil telefon. Jestli prý mohou vyjet za deset minut. Tak to byl opravdu fofr.
Zkrátím to, nové garnýže jsou na svém místě na zdi, mladí muži byli šikovní, příjemní, ochotní, hned za sebou vysávali, tak to se mi líbilo. Vše přesně odměřili a přidělali, zkrátili a tak a šli. Za práci si řekli 400 Kč, byli tam dva a víc jak hodinu, tak si myslím, že je to přiměřené.
Jsem ráda, ale teď mám jiný problém. Okna mám zatím bez záclon, protože jsem je dřív věšela na žabky nebo na tyče. Proto si teď sednu, vezmu háček a přízi, naskládám si rovnou záclonu a pak přiháčkuji zoubky. Snad to půjde.
Manžel ani moc neprotestoval, ale věřím, že se bojí mých dalších podobných akcí. Ale to je život, ne? Jdu na to.