Vzpomněla jsem si ještě na jeden příběh na téma „zakázané ovoce“ a to doslova.
Když byly moje děti školou povinné, jezdívaly na prázdniny tak na tři týdny k babičce a dědečkovi na moji rodnou Moravu. Moc se jim tam líbilo, celý den běhaly po venku, babička i dědeček jim vyvařovali samé dobrůtky a pekli letní koláče s ovocem. Toho měli na poli habaděj.
Tatínek vlastnil 20 arů pole, ale měli to jako zahradu. Uprostřed ovocné stromy, nezapomenu na to, jak chutnalo ovoce utržené přímo ze stromu. To byla mňamka, která se nedá s tím dnešním koupeným vůbec srovnávat. Tak tatínek tam měl spoustu meruněk, broskví, které si vypěstoval sám z pecky i narouboval, měl tam i jiné ovoce, také maliny a jahody, zkrátka pro městské děti doslova ovocný ráj.
Děti tam měly také svoje letní kamarády a tak se jednou stalo, že syn se chtěl rovnat ostatním, tak šel s nimi. Děti šly kamsi natrhat broskve. Dědeček jich měl na stromech dost, tak nevím, co to syna napadlo, ale zkrátka asi nechtěl trhat partu. Zakázané ovoce nejlíp chutná, ne?
Syn sice netrhal partu, ale když se to dozvěděl dědeček (je jasné, že tyto případy se těžko utají), tak málem přetrhl jeho. Byl tak rozčílený, protože on, který když něco nedal, tak by určitě nikomu nic nevzal, on slyšel, že jeho milovaný vnuk kradl. To bylo pro mého tatínka něco tak hrozného, že mu vynadal, co se do něj vešlo. Ne, pár facek mu nedal, ale možná toto bylo účinnější.
Babička, ostatně jako většina nás, babiček, mu později, až byl zase klid a mír říkala, aby se nezlobil na dědečka, že mu tak vynadal, ale že to bylo pro něj hodně zlé.
Syn prý na to říkal: „Ale ne, já se na dědečka nezlobím, já vím“. Dodnes si to pamatuje a určitě vím, že to bylo poprvé a naposledy, kdy si šel doslova pro „zakázané ovoce“.
Zase jsem si ráda zavzpomínala na krásné chvíle.