Původně jsem článek chtěla nazvat – OTCOVÉ A TÁTOVÉ nebo TATÍNCI, ale pak jsem si řekla, že by to mohlo být zavádějící. Proč dávám do souvislosti táty a zakázané ovoce?
Nedávno jsem se viděla v pořadu Pošta pro tebe příběh, kde se jednomu ženatému pánovi narodila v manželství dcera. Jednalo se vyloženě o rodinný typ, ale bydleli s manželkou u jejích rodičů a brzy do dopadlo špatně. Rozvedli se, když bylo dcerce cca kolem jednoho roku. Její táta se odstěhoval, zakrátko se jeho bývalka znovu vdala a její nový manžel si dceru adoptoval.
Tento pán, který šel do Pošty proto, aby dceru našel, celý život na ni nemohl ani na chvíli zapomenout, i když měl už další rodinu, ve které měl také děti a jeho manželku si vyhledal na inzerát tak, kde vyloženě chtěl ženu s malou dcerou. Tu tedy našel. Byl s ní stále, už přes čtyřicet let, měl šťastnou rodinu, ale stále mu chyběla ta první dcera.
Bylo to fakticky jeho „zakázané ovoce“. Nic o ní nevěděl, nesměl se s ní stýkat. Proto neměl život naplněný zcela, stále mu chyběla.
Krásné a dojemné pak bylo jejich setkání, i ona ho ráda přijala, hned jí bylo jasné, že ji hledá její biologický tatínek. I po delším čase, jak bylo zdokumentováno, se setkávají a mají se moc rádi.
Na druhé straně, naproti těmto TATÍNKŮM, jsou jen OTCOVÉ, nebo také jen zploditelé, kteří o své děti po rozvodu neprojevili zájem, natož aby jim dali něco víc, než museli.
Tady ani nemusím chodit daleko. Jedná se přímo o otce mých dětí, kterého nezajímaly, neměl potřebu se s nimi vidět, nezná jejich děti, tedy svá vnoučata. Je to škoda, protože jemu jsem to nikdy jako „zakázané ovoce“ nepodávala.
Právě na tomto příběhu, který sem viděla v televizi, jsem si uvědomila, že je opravdu velký rozdíl mezi TÁTOU a tátou. Někdo má své děti v srdíčku celý život, někomu je to fuk. A to je smutné především pro ty děti a také pro vnoučata.
Končím tedy krásným úslovím : MĚJTE SE VŠICHNI RÁDI!