– Už jedeme dál normálním tempem. V úterý, když se všichni rozjeli do svých domovů, měla jsem ještě večer po deváté hodině zprávu, že vnučka musela s jejím milovaným kocourkem Florim k doktorovi. Mají sice teď čtyři kočičky, mámu, tátu a jejich dvě děti, ale tento kocourek je její miláček od koťátka, co si ho vzali. Chodí za ní jak pejsek a když byli všichni na dovolené, hlídala a dobře se o všechny kočky starala babička, která bydlí hned vedle.
No, není kouzelný?
Kocourek byl od pondělí ale nějaký špatný, zkrátka nebyl to on, tak s ním raději jeli na veterinu. Byl prý úplně dehydrovaný a asi chytl nějakou virózu. Nebo prý to bylo také steskem, že nebyla doma jeho láska Laděnka a ani nemohl k ní do pokoje. Dostal injekci, musel pít třeba i injekční stříkačkou a další den na kontrolu.
Ano, už je to lepší, dokonce už žere a je prý opravdu jako pejsek, protože chodí na záchod ven na zahradu, ne doma na jejich záchod jako ostatní. Tak věřím, že bude už zase brzy dobře, protože jsme mu všichni drželi palečky.
– Včera jsme se tedy prvně vyspali na těch našich nových matracích. Myslím, že jsem vybrala dobře, i manžel byl spokojený, spinkali jsme jako andílci. Musím pochválit obchod, kde jsme je koupili, přijel s nimi sám majitel, přijel tak, jak slíbil, s úsměvem odvezl ty staré do sběrného dvora a všichni jsme byli spokojeni. Ono občas neškodí se takhle „utrhnout“. Už přemýšlím, co to bude příště.
– Dnes byl vnuk Luky v Praze. Měl zápis na VŠE, tak je oficiálně přijat a zapsán a nastanou starosti hlavně pro něj, ale určitě i pro rodiče a nás, prarodiče. Ale věřit se musí, učit se taky musí, protože nic není zadarmo a raději hned ze začátku, než to pak dohánět.
– A ještě jedna výborná zpráva pro nás všechny, hlavně však pro vnučku Ladu. Dnes jí přišlo písemně, že byla přijata k doktorskému studiu anglické a americké literatury na Univerzitě Palackého v Olomouci. Vnoučátka budou zase po světě, ale věřím, že se brzy někde všichni sejdeme a potěšíme.
Přeji hezký den!