Může být závislost na něčem hodně velká? Poznala jsem, že ano. Už jsem mnohokrát psala, že můj syn i vnuk hrají bowling. Nevím přesně, ale odhaduji přibližně tak šest let.
Můj vnuk byl kdysi přímo náruživým fotbalistou. Hrával sice v místním vesnickém spolku, ale zapáleně a rád. Chodil pravidelně na tréninky, ale manžel, coby také dřívější fotbalista, dnes už jen věrný divák, ten říkal, že je na to moc hubený, že ho každý odstrčí. On se sice jen tak nedal, ale jednou se povedlo jeho spoluhráči, že mu přišlápl patu. Ale tak ošklivě, že ji měl zlomenou, byl v nemocnici na operaci a dodnes ho vidím, jak měl bolestí zkroucený obličej a to měl v sobě léky na bolest. Dlouho to trvalo, než se noha dala do pořádku, také musel rehabilitovat a bylo tím pádem jasné, že s fotbalem skončil, já se mu ani nedivím a ještě k tomu také dlouho nehrál….
Napřed tápal, do jakého sportu se pustí, zkoušel i florbal, ale to ho moc nebavilo. Nevím, kdy a jak to koho napadlo, začal s bowlingem. Začínal s ním i hrát můj syn. Začínali tady u nás ve městě, kde byla tenkrát otevřena bowlingová hala, začali jezdit po turnajích a začalo je to oba moc bavit.
Nemluvě o tom, jak je to finančně náročný sport, jedna lepší koule stojí tak čtyři až šest tisíc a to nejsou ty nejdražší, po nějaké době se otluče, taky nemůže být na to hraní jen jedna, platí se všude startovné, benzin taky není zadarmo a celý den se někde stravovat, ale vše to se synem zvládli, snacha jim dělá manažerku, sleduje kdy a kde a přihlášky a tak, taky jí to moc baví.
Dopadlo to tak, že syn měl nedávno problémy se zápěstím, ortoped mu řekl, že to sice není z bowlingu, ale musel si dát pauzu, prý minimálně tři měsíce.
Já jen viděla, jak trpí, když koukal na svého syna a sám hrát nemohl. A jakou měl potom radost, když zase začal hrát a ruka už nebolela. To bylo radosti!
Vnuk taky měl kratší pauzu – no asi tak 14 dní, víc to nebylo, v době když se učil k maturitě. Už pak psal na FB jak se nemůže dočkat, až si zase zahraje.
Jsou asi tedy oba závislí na bowlingu. Syn i vnuk. Ale nemyslím, že to je zas nějaká špatná závislost. Už jsou v bowlingovém světě docela známí, občas něco vyhrají, hlavně vnuk, ale i syn se po té delší pauze zase krásně chytl. Doma má spousty pohárů a medajlí, snad je někdy spočítá, protože už to nemá kam dávat.
Teď v sobotu se hrálo v Praze bowlingové mistrovství České republiky ve dvojicích. Sjelo se tam opravdu hodně hráčů, když 26 dvojic postupovalo do finále. Nakonec to dopadlo krásně. Syn se svým spoluhráčem se umístil na krásném 8. místě a vnuk? Ten exceloval, protože se svým jmenovcem skončili na nádherném 2. místě. Medajli jsem včera viděla.
Když jsem je oba dva poslouchala, s jakou radostí a zájmem popisovali průběh hry, je mi jasno. Bez bowlingu by se jim už těžce žilo. Ale jen nevím, jak to skloubí vnuk se studiem na VŠ v Praze. Ale určitě si poradí.