Dnešní den byl den přání. Ne splněných přání, ale přání jeden druhému. Čím máme ty děti a vnoučata starší, tím je to složitější se všichni sejít. Dnešek byl na dlouhou dobu termín, kdy by to šlo. Bohužel, bylo nás o jedno méně, vnučka Lada musela zůstat v Olomouci, tak nás bylo jenom osm.
A proč téměř všichni všem? Povedlo se nám totiž natěsnat do tří týdnů narozeniny čtyř z nás. Začal vnuk Luky, za týden další vnuk Tom, pak jsem byla já a zítra má narozeniny moje dcera. Klukům jsme sice popřáli, ale osobně jsme se neviděli, tak to bylo po příchodu zajímavé hemžení kolem stolu. Já tobě, ty mně, ale nakonec vše dobře dopadlo.
V restauraci bylo plno, servírky měly stále co dělat, tak jsme pak chvíli museli na oběd čekat. Už jsme byli všichni hladoví, tak jsem je po částech vyfotila.
Vnučka a dcera
Vnuk Tom a Luky
Manžel, syn a snacha (hlady už nevidí)
To už jsme po obědě, tak jen sklenka vína na dobré trávení a už je líp.
Já nevím, co bylo děvčatům k smíchu
Tady zase vnuk vyplazuje jazyk, no, nechtěl se s maminkou a sestrou fotit
Já snad neumím být vážná, zase jsem jako chechtací pytlík, jako vždy.
Dárečky od dětí
Dobře jsme se najedli, pobavili jsme se a příště se zase takhle všichni sejdeme až bude mít vnuk Luky po maturiě. To nebude zas tak dlouho trvat.
A teď už budu muset končit, dnes jsem neměla opravdu čas, omlouvám se, příště přijdu na návštěvu na vaše blogy, přeji krásný sváteční večer.