Včera večer jsme zase viděli u našeho domu policajty. Ráno, když jsme šli s manželem nakoupit, tak jsme si všimli, že byli v bytě, kde si soused v přízemí pustil minulý týden plyn a byt byl zapečetěn. Neznám vůbec postup v těchto případech a také nevím, proč se musel byt zapečetit, jen si myslíme, že souseda odvezli na psychiatrii. Byl i podnapilý, tak jen doufáme. Jeho psa má stále ještě ta mladá paní z 2. patra, inzeráty prý dala všude, ale zájem není. No jasný, je to už starý pes a je nám to všem líto.
Když jsem se tak zase dnes zamyslela nad tím neštěstím, tak jsem vzpomínala, co všechno se už za těch 51 roků, co tady bydlím, stalo nepěkného a zjistila jsem, že opravdu dost.
Kousek od vchodu do zdi domu tu nabouralo auto pána z vedlejšího vchodu. Nikdo jsme nevěděli, jak se mu to povedlo, přejel celý trávník před domem, vyvrátil keř zlatého deště a zadkem auta se zapasoval do zdi. Naštěstí se jemu nic nestalo, ale auto vypadalo hrozně. Vůbec už hodně často tady byla srážka aut, naproti našemu vchodu je prodejna náhradních dílů na auta a nepozorní řidiči se tu už dost krát srazili. Byly to ošklivé bouračky a já vždy podle sluchu poznala ten tupý náraz – a bylo to tam.
U nás v přízemí v bytě vedle toho zmiňovaného souseda, který je teď v léčebně, bydlela hned od začátku rodina se třemi dětmi. Maminka těchto dětí zemřela v 39 letech na rakovinu. Bylo to hodně smutné nejen pro děti, ale pro nás všechny.
Po ní se do bytu přistěhovala další rodina se třemi dětmi. Je to třípokojový byt, tak proto jich tam bylo vždy víc. Jestli tušíte, co chci říct, tušíte bohužel správně. I tato paní zemřela ve svých 39 letech na rakovinu. Už bych se tam bála nastěhovat, ale naštěstí to bylo pak už v pořádku, i když tam ty rodiny nikdy nebydlely moc dlouho.
U nás jsou vždy tři byty na patře, ale ještě v suterénu je jeden malý byt, kam si jedni nájemníci nastěhovali jednu příbuznou, která byla sama. Byla to už starší seniorka, hodná, důvěřivá a tak ji tam jednou našli zavražděnou v předsíni.
Bylo vyhlášeno pátrání i v televizi, ale myslím, že vrah se nenašel.
Po ní se do bytu nastěhoval jeden mladý muž. Měl tam často společnost svých vrstevníků a sousedi nad nimi cítili něco podezřelého. Ano, mladí lidé tam brali drogy, policie tam bývala dost často, až nájemníka vystěhovali a asi byl i souzen. Dodnes je byt zamřížovaný a nikdo tam od té doby nebydlí. A to už je cca tak 5 – 8 let.
Je to asi 8 let, co jsme na Štědrý večer, když jsme přijeli po osmé hodině večer od dětí, uslyšeli nějaký rámus. Říkali jsme si, co zrovna tento den tam ti sousedi dělají, najednou šel manžel k oknu a viděli jsme velké auto s plošinou, jak se snaží dostat na jejich balkon. Otevřeli jsme dveře na chodbu a byli jsme upozorněni, abychom hned zavřeli. U sousedů hořelo, oni nebyli doma a někdo zvenku viděl, jak se jim kouří z otevřené ventilačky. Další den to bylo jako z hororu. Měli tam všechno zničené, buďto černé nebo mokré. Tři měsíce museli bydlet jinde, než jim majitelé dali byt do pořádku. Požár prý vznikl od zásuvky, kde měli televizi. Měli jsme tenkrát obrovské štěstí.
A letos, jak jsem psala tady, tak soused řešil své problémy tím, že se opil a pustil plyn. Zase jsme měli štěstí, tentokrát opravdu všichni, že u jeho bytu nikdo nezazvonil.
Myslím, že toho bylo dost, i když za půl století si řeknete, že to třeba není moc, ale ano, stačilo. Z nás, původních nájemníků už jsme tady zbyly jenom dvě ženy.