Ano, vypůjčila jsem si kousek z titulu jedné známé knihy. Já si totiž pořád myslím, jak jsem nemožná, že musím každou chvíli odpočívat, tedy aspoň na pár minut si sednout, srovnat páteř a pak mohu pokračovat. K posouzení tedy předkládám harmonogram třeba dnešního dne. Právě teď odpočívám u kávy.
Říkám o sobě, že jsem ranní ptáče, i když už moc daleko nedoskáču, ale mám štěstí, že jsme na tom s manželem stejně. Ráno vstáváme po 7,00 hodině. Po snídani jsem dnešní den zahájila lékem na bolest, protože včera odpoledně jsem chodila celá nakřivo a v noci se nemohla ani otočit. Asi tak před osmou hodinou jsme odcházeli. Manžel o pár minut přede mnou, protože chodí teď on na obstřiky na neurologii a já za chvíli za ním, abychom se na středisku sešli. Chodíme tedy celý týden do města pěškobusem, abych tu bolest trochu rozešla.
Dnes jsme šli nakupovat do Kauflandu, ale co tam bylo dnes lidí, mám pocit, že vypukne válka, když jsem viděla ty nacpané vozíky, tak jsem byla jak v Jiříkovo vidění. My tam chodíme hlavně pro ovoce a zeleninu, ještě jsme brali nějaké pečivo a jogurty. Fůra lidí bylo u mražených kachen v akci. Jednu si určitě nikdo nebral jako já nedávno a to jsem se nakonec rozhodla, že pozvu raději dceru na oběd, aby mi nebylo špatně.
Tedy z marketu jsem zašla ještě pro maso na polévku a kousek syrového sádla, protože už mám absťák na škvarkové sádlo.
Po příchodu domů po uklizení nákupu si dávám kávu a volám mamince. To už je takový náš rituál. Ihned potom jsem vstala a šla dělat nudle do polévky. V první fázi jsem vyválela dvě placky a nechala sušit. Pak jsem rozkrájela to sádlo a dala škvařit. A hned nato jsem se pustila do vaření. Naštěstí to dnes nebylo složité. Udělala jsem na manželovo přání drůbeží játra na čínu a hranolky v troubě.
Po obědě manžel myje nádobí a já jdu do vodorovné polohy číst noviny. Tedy noviny – politiku ne – manžel si kupuje drbnu, tak je to aspoň trochu odlehčené.
Zapomněla jsem však říct důležitou poznámku. Za ty roky, co jsme oba pracovali v jednom závodě, že jsme měli polední přestávku v 11,00 hodin, tak jsme tak na tuto hodinu navyklí obědvat, že to dodržujeme stále.
Proto jsem mohla už po půl dvanácté zase jít do dalšího mého pracovního procesu. Utřela jsem to nádobí a pak nakrájela ty nudle.
Včera jsem převlékala postele, prala jsem čtyři pračky prádla, které jsem hned po nudlích šla sundat ze šňůry. Poskládala, co se dalo, vzala prkno a začala žehlit. V první části jen povlečení a v další, zase po krátkém odpočinku, dožehlím ten zbytek.
Pak ještě musím naškrobit a vypnout velikonoční dečku, kterou jsem včera dokončila. U televize už v předvečer budu zase tvořit ještě zbývající velikonoční dekorace.
A takhle už to vypadá u nás na stole. To ještě není všechno. Takže odpočívám i u televize, ale ruce nezahálí. Večer chodíme s manželem brzy spát. Asi tak kolem 22. hodiny už zíváme jako o závod.
To je tedy zhruba jeden můj běžný den. Někdy si fakt připadám jako zpomalený film, ale snažím se.