Dnes ráno při cestě za nákupem jsme s manželem potkali postupně dvě moje bývalé kolegyně z práce.
Sylva je doslova kolegyně, se kterou jsem pracovala spoustu let a která pak po mém odchodu do důchodu nastoupila na moje místo. Je totiž o 11 let mladší. Má dvě dcery, od té starší má už jednu dvacetiletou vnučku a druhé vnučce už je devět let.
Druhá dcera, které už bude 39 let, je sice vdaná, děti miluje, ale nějak se jim s manželem nedařilo početí. Co všechno už podstoupila, vyšetření, léčení i umělé oplodnění. Proto se vždy ptám, když se sejdeme nebo potkáme, jestli je něco nového. Sylva mi dnes řekla, že se něco rýsuje. Jasný, nechtěla to zakřiknout, tolik by si všichni to miminko přáli. Proto jsem ji zarazila, aby to nezakřikla a od teď budu držet pěsti.
Když jsme se vraceli z marketu, potkala jsem druhou kolegyni, která je také mladší o deset let a od ní jsem věděla, že její dcera bude mít miminko.
Helena také neměla v životě nic zadarmo. S první manželem má syna, který se vyučil řezníkem a pak prý se poranil o kost a onemocněl. Už dlouho to je tak, že žije asi tak půl na půl času doma a v blázinci, lidově řečeno. Teď už ví, kdy na něj „to“ přijde a jde sám k lékaři, aby ho tam odvezli. Vždy to ale tak nebylo a doma si zažili krušné chvíle.
S druhým manželem měla Helena také syna. Ten byl moc hodný, staral se o ni, když třeba přišla rozjařená z hospůdky, ona ho milovala, ale také měla ráda alkohol a muže. Když tento její syn spáchal ve svých cca 15 letech sebevraždu, dorazilo ji to až na dno.
Odtud ji zvedl muž, který se stal jejím třetím manželem a s ním má dceru, které je dnes 25 let a právě tato dcera čekala to miminko. A Helena se těšila ve svých 62 letech na první vnouče.
Kam směřovala moje otázka je tedy jasné. Ano, mají Tomáška, vážil 3,80 kg, dcera jen kojí a vnouček roste tak krásně, že přibral za týden půl kila. Ale s porodem to neměli jednoduché. Dcera byla na kontrole v době, kdy už měla rodit. Paní doktorka jí řekla, že ještě do dalšího dne počká a když se nebude nic dít, tak že pojede do porodnice. Naštěstí v podvečer začala krvácet, tak jí Helena zavolala sanitku a ta ji odvezla.
Jaké bylo její překvapení, když v osm hodin večer někdo zvoní – a kdo myslíte, že to byl? To byste neuhodli. Byla to její dcera, že jí z porodnice poslala doktorka domů, že má ještě 14 dní čas, že miminko je ještě malé a poslali ji domů tramvají!
To ještě není všechno! Ráno jí Hela volala znovu sanitku a dcera pak hned po příjezdu do porodnice porodila to „malé miminko“, které mělo 3,80 kg!
Toto jsem tedy nepochopila a být na jejich místě, přiznám se, ani bych to neustála. Ale dcera prý není typ, který by se pouštěl do křížku s doktorkou, tak nic neřešila. A na moji otázku, co to bylo za doktorku jsem se dozvěděla, že to byla doktorka z Ukrajiny.
K tomu fakt nemám co dodat. Když jsem si uvědomila, co všechno podstoupila dcera mé první kolegyně, aby otěhotněla a když by pak narazila na takovou odbornici, co by se všechno mohlo stát, tak mám doslova husí kůži. Samozřejmě hrozné by to bylo vždycky.