Ještě tady mám pár zajímavých fotek. Samozřejmě, také od maminky. Ale už slibuji, že se budu příště mírnit a tyhle jsou jen o příbuzných a ne o mně.
Řekli byste, že tato fotka je z roku 1936? Dokonce tam je na zadní straně napsáno datum 20.12. Je to moje teta, říkali jsme jí Fany – tedy Františka, je to sestra mé maminky. Je tady krásně vidět tehdejší móda, ale čeho jsem si všimla – opravdu tenkrát nešetřili na květinách. Na tu dobu mi ta kytice přijde skvělá. Navíc když vím, že rodiče maminky a jejích sourozenců byli dost chudí.
Na této fotce je jejich nejstarší syn – můj bratránek, kterého jsem neviděla asi tak 30 – 50 let. Fotografováno je to v roce 1954 a bratranci tam bylo krásných 16 let. Pepíku, kdyby ses čirou náhodou našel, tak se ozvi, byla bych moc ráda.
Další fotka je z našich společných krásných prázdninových pobytů na Vysočině, to je druhá – ta starší sestra mé maminky s manželem. Teta byla taková mrňavá a strýc byl minimálně o hlavu větší. To ale nebránilo tomu, aby si dobře rozuměli. Měla jsem je moc ráda.
Obě tety i s partnery už to mají dávno za sebou, tety zemřely každá v nedožitých 95 letech, proto říkám mamince, které bude letos 93, že má ještě čas.
A nakonec jednu takovou raritu. Nedávno se slavil MDŽ a já ani netušila, že se kdysi dělaly takové dárečky pro maminky.
a
Jsou to synovci, ten první je od mé sestry, ten druhý od bratra. No vidíte, je vidět, že jsou poměrně o dost mladší než moje děti, protože za nás, za nás takové dárečky nebyly.