Malé i větší radosti hlavně obrazem. To je vlastně celý nadpis. Možná bych mohla dnešní den nazvat Dnem radosti. Ale vlastně už to začalo včera. Abych si připomněla, že už opravdu je jaro za dveřmi, koupila jsem si konečně také jednu jarní kytičku. Primulku.
Je krásně žlutá jako sluníčko.
Také na okně v tomto pokoji se začaly probouzet ze zimního spánku kytičky. Ze tří fialek zatím jen ta jedna, která je ovšem zasazená v tom nejkrásnějším květínáči od mé sestry – ježkovi.
Má nasazena další poupátka, bude to krása.
Hned vedle začíná i tato, ale stále nevím, jak se jmenuje.
A musím na sebe také prozradit, že jsem si dnes udělala i jinou radost. Byla jsem u kadeřnice, potřebovala jsem ostříhat jako sůl a taky hlavně nový melír a trochu změnu. Dřív jsem mívala vždy melír do blond, tak jsem se k němu zase vrátila. Ale fotku nedoložím, bohužel.
Dnes se také zastavil můj syn a přinesl mi dáreček od Otavínky. Správně hádáte, já nevím, kde ona ty nápady bere, že se vždy trefí správně, mám nového ježečka do sbírky. Zase nějaký, kterého nemám.
No, není kouzelný a jak je lehoučky!
Haničko. děkuji moc, zase jsem dlužníkem. A k ježkovi mi přiložila Otavínka knížku, která je putovní. Jak loni poslala Kitty knížky, které přečetla dál, tak já jsem dvě, které jsem už přečetla poslala Otavínce a ona mi teď poslala také jednu. Zase až přečtu, pošlu dál.
Tak myslím, že to je najednou radostí dost, ne? Zítra po obědě pojedu k mamince, ale ještě jeden článek sem stačím dát a pak se přihlásím až se vrátím, jako vždy. Bude-li čas zase na mou oblíbenou činnost, ukáži nějaké staré fotky.
Krásné dny!