Začala bych snem, který se mi zdál v noci jako první v pořadí a celou noc, opravdu opakuji, že celou noc v tomto snu jsem si opakovala to, o čem to bylo, že jsem celý průběh tohoto snu fakt nezapomněla. Ale souvislosti stejně nechápu.
Obecně mám ráda zvířata a tak mi nebylo divné, když jsem hladila jednoho většího psa. Vypadal jako nějaký německý ovčák, byl krásný. No a ten pes mi najednou doslova odštěkal : „Chci do – brůt – ku.“ Párkrát mi to musel opakovat, než jsem rozuměla.
Pak pokračoval: „Pů-jde-me za ma-min-kou. Za tvo-jí i mo-jí.“ V písemné verzi se to těžko reprodukuje jak to bylo ve snu, ale opravdu to z toho vyštěkávání tak vyznělo.
Vzala jsem tedy pejska a šli jsme za maminkou. Za mou maminkou. Říkám jí, že ten pes (jméno nevím, nebo ho vůbec neměl), chce od ní dobrůtku.
„Já vím,“ říká mi maminka, „já jsem ho naučila na větrníky, on je má moc rád“. A k mému údivu dává psovi větrník, takový velký a pes se do něj s chutí pustí.
Taková nebetyčná blbost a já si v tom snu celou noc připomínala obsah, ale opravdu, protože když jsem se vzbudila, tak vím, že se mi to všechno zdálo, ale přitom jsem si to do rána všechno zapamatovala. Na rozdíl od některých jiných. Ale proč, to by mne opravdu zajímalo, ale na žádou souvislost jsem nepřišla
Foto zapůjčeno z netu.