A je pomalu konec Vánoc! To bylo chystání a těšení, ale všechno jednou končí, ale můžeme si říct, že to bylo krásné a bylo toho tak akorát.
Já si pamatuji z dětství, že můj tatínek vždy na Štěpána říkával, že na Štěpána není pána a ptal se maminky, jestli mu dá kufr za dveře. Já jsem nevěděla proč, ale pak mi došlo, že se to týkalo jen zlobivých tatínků a to u nás nehrozilo. Proto se maminka vždy usmála a tatínek byl rád, že to dobře dopadlo.
Než sepíši „paměti vánoční“, tak mi nedá, abych se nepochlubila dárky.
To je 1. část dárků
a tady je 2. část, ale to není všechno
To je ježčí obr, který sedí na židli – zepředu
a tady je z profilu.
Tady s radostí přišel i problém: KAM S NÍM?
Další super ježek. Zatímco ten předchozí byl od dcery, tento je od vnučky Laděnky.Originál každým coulem.
a k tomu jsem ještě od ní dostala větší ježčí vykrajovátko.
Ještě zde chci ukázat nějaké zajímavosti z dárečků.
Takové nádherné zdobení všech svých dárků vytvořila moje vnučka Laděnka, která si s tím vystřihováním různých krásných tvarů musela dát ale práci! Jen my s manželem jsme měli dohromady 3 dárky a co ti ostatní?
Další zajímavosti jsou :
Třeba tato sklenice. Ještě jsem o ní nikdy neslyšela, ani ji neviděla. Dcera ji koupila pro manžela, když byla s třídou na předvánočních trzích v Drážďanech. Jsou to totiž dvě sklenice spojené v jednu. Prý udrží teplý nebo studený nápoj déle v požadované teplotě. Tedy pivo nezteplá a třeba čaj nevystydne. To se mi líbí!
A tady mám já světýlko do kabelky. Když prý večer nebudu vidět třeba jak se trefit klíčem do zámku, blik – a svítí! A ještě s takovým krásným moudrem, že? Dobře to snacha vymyslela.
A nakonec jeden zvláště milý dárek pro manžela :
Knížku P. Horvátha – Můj příběh nekončí dostal manžel i s vlastnoručním podpisem autora, za kterým si pro podpis došel můj syn a manžel měl velikou radost, protože jako bývalý fotbalista je fotbal jeho stálým a velkým koníčkem.
A to je pro dnešek vše, určitě ještě přijdu se svojí troškou do mlýna. Tak krásný konec vánočních svátků všem!