Přiznávám se bez mučení, že i dnešek byl pro mne samé krásné překvapení. Do třetice všeho dobrého.
Včera, když jsme přijeli autobusem (který nám staví přímo u vchodu) z nákupu, tak jsem viděla, že přijel poštovní vůz a pošťák na někoho v našem vchodě zvonil. Zeptala jsem se, koho hledá a co myslíte? Ano, byla jsem to já, to mi došel ten včerejší balíček od Věrušky.
Dnes se vracím od kadeřnice, kterou mám naproti přes silnici a opět u našeho domu stojí ten stejný pošťák, který přijel autem. Tak se zase ptám, na koho zvonil – ano, úplně správně – zase na mne. A on mi říkal, že jsem mu byla povědomá, že mne někde viděl – jasně, včera, tak si to ještě pamatoval. Dostala jsem tedy ještě jeden krásný dáreček do mé sbírky.
Tak tento ježčí krasavec je od Haničky
A tady se podívejte jak je krásný i z profilu. Haničko, moc děkuji.
Přišla jsem domů a manžel říkal, že jsme měli za dveřmi chvojí. To aby nám tady nějaké to jehličí aspoň vonělo. Vím od koho bylo. Sousedka mi každý rok dává větve do vázy a tak asi nikdo neotvíral, manžel neslyšel její klepání, tak to šoupla za dveře. Nemusím ani říkat, že jsem byla také ráda.
A už je nazdobené ve váze v obýváku.
A ještě mi manžel hlásil, že se stavěl syn, který na nás myslel, když byl nakupovat v Makru a koupil nám jednu dobrůtku na ochutnání.
Já nevím, jak to máte vy všichni, ale já jsem vždy hodně dojatá, když vím, že si na mne někdo vzpomněl v dobrém a navíc jsem něco dostala. Díky všem, já vím, že jsou hodní lidé a určitě je jich dost! Díky moc.