Ráno jsme se vypravili z domova každý zvlášť, manžel šel napřed, protože byl objednaný na další obstřik na to jeho bolavé koleno a já šla za ním tak, abych už nemusela dlouho čekat a pak jsme se vydali do supermarketu. Chodím vždy s lístečkem, protože co není napsáno, to si stokrát můžeme myslet, že nezapomeneme, ale většinou to je jinak.
Tak jsme úspěšně nakoupili co jsme chtěli, nebylo toho mnoho a šli jsme k pokladně, kde ani nebyla fronta. To je co říct. Až tam jsme se nestačili divit.
Ve vozíku bylo cca tak 2 kg banánů. Já je nejím a manžel si kupuje tak maximálně dva až tři, tak jsme koukali jeden na druhého. No jo, ale zase tam nebyly mandarinky. A už nám oběma bylo jasno. Kolem ovoce a zeleniny bylo dost lidí a protože to je hned na začátku, bylo tam jistě i dost prázdných nebo poloprázdných vozíků. Tak to buďto popletl manžel, který dělá řidiče vozíku, nebo někdo druhý. Zkrátka banány jsme odložili a odešli bez mandarinek. Ty jsme pak podstatně dráž koupili jinde.
No jo, i tohle se stává, ale že jsme si toho ani jeden nevšimli, když jsme tam dávali další věci. Ještě honem, než jsme zaplatili, jsem si podle lístečku zkontrolovala, zda jsou všechny ostatní věci naše a naopak, jestli nám zase na druhé straně něco nechybí. Ne, jinak to bylo v pořádku. Tak, pozor na svůj vozík! Obzvlášť teď v tom předvánočním shonu!
Ale ještě jedno překvapení na mne čekalo v poštovní schránce. A musím říct, že moc milé!
Ano, toto je to překvapení, které bylo s krásným přáním v obálce od Květušky. Přiznávám se bez mučení, že mne nic takového ani nenapadlo! Musím však přiznat, že jsem opravdu moc ráda, že vás, moji novou blogovou rodinu mám, že jsem tady poznala nové opravdové skvělé přátele. Květuško, moc děkuji!