V sobotu máme s manželem každý týden stejný rituál. Jak ráno vstaneme, on jde vedle do obchodu pro rohlíky a noviny, já zatím uvařím čaj a po snídani si děláme každý „své“.
Manžel uklízí (jen tak zběžně) a já se motám celé dopoledne v kuchyni. Tak uklizeno má manžel ani ne za hodinku, ale já mám celé dopoledne co dělat!
Vždycky si v sobotu vymyslím víc vaření a pečení, protože nechodíme ráno nakupovat jako ve všední den a navíc dnes měla přijet dcera s vnoučaty, odpoledne, jen na chvíli, ale něco dobrého na zoubek jsem jim přece musela připravit.
Tak jsem se rozhodla upéci tvarohové řezy a dětem uvařit výborný čokoládový pudink se šlehačkou, ten mají rády. Zvládla jsem to, ale toho nádobí!
To není pro návštěvu, ale jen pro manžela!
Také jsem si dnes zasadila do ježečkového květináče fialku.
Sluší jim to spolu?
Pak jsem se dala teprve do vaření. S odpočinkem se vše povedlo a odpoledne jsem se dočkala. Přijela dcera s dětmi, krásně jsme si popovídali, vnučka vyprávěla o nových zkušenostech ze školy, je na ní už vidět, jak se mění. Je samostatnější, ví si rady, mění se ještě k lepšímu, z čehož mám radost.
Dnes přijeli bez jejich Pegginky, která má prý střevní potíže. Dcera vyprávěla, jak v noci chudinka zaneřádila celý byt a dcera měla do rána co uklízet! Vyprávěla to tak barvitě, že ještě teď se při té vzpomínce usmívám.
Vnučce jsem zasadila dvě kytičky, aby si je mohla odvézt na kolej, tak jsem zvědavá, jak se ujmou a jestli se jim bude dařit. Ona se hned po cestě domů s nimi domlouvala, tak vidím, že je to na dobré cestě. Jo a také jela sama autem, tedy jako řidička, jde jí to, při odjezdu nám ještě stačila do okna zamávat, rozjela se krásně, tak jsem klidnější.
Příští týden má svátek vnučka v pondělí a vnuk ve čtvrtek, ale zatím není jasné, kdy se všichni sejdeme, ale někdy určitě. Zase je nač se těšit. A hned je vše krásnější, že?