Už jsem psala o tom, že moje mladší vnučka začala studovat na VŠ v Praze. V pondělí měla jejich Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská imatrikulaci. Vím, že to není zas až taková sláva, ale nikdy jsem na takové akci nebyla a ráda bych. Manžel hned po oznámení termínu prohlásil, že tedy ON jede do Prahy, tak jsem s tím počítala. Tedy pokud budeme OK.
Ještě v pondělí ráno jsem volala dceři, že nee. Nejedeme, protože tentokrát pro změnu na tom byl manžel ještě hůř než já. Nezvládli bychom to a do jednoho auta se všichni nevejdeme. Tak jsme nejeli, ale když mi pak dcera hlásila, že tam byla spousta lidí, tak kdoví, jestli bychom dostali místo k sezení. Imatrikulace se konala v Betlémské kapli, kterou jsem si prohlédla aspoň na internetu a vnučky bychom si asi stejně moc neužili.
Obrázek stažen z internetu.
Věřili byste, že na tuto fakultu se přihlásilo neskutečných 340 studentů a z toho je 105 děvčat? A že je tam spousta i zahraničních studentů, nejvíc prý z Ruska či bývalého Sovětského svazu a také z Vietnamu.
No, než se přečetla všechna jména, protože každý musel osobně povstat a říci, že slibuje, tak to asi uběhlo dost času. Slavnostní ráz sice tato akce měla, ale pro nás bohužel ne.
Nevadí, snad se dočkáme ještě dalších promocí od vnoučat, tam už jde o hodně.
Ale stejně nám udělala vnučka velikánskou radost. Tento týden totiž byla darovat krev jako dobrovolný dárce – tedy zdarma. Jsem moc ráda, že se odhodlala k tomuto kroku, protože mně se to nikdy nepovedlo. Já sice mám vzácnou krevní skupinu 0 Rh -, ale vždy jsem byla tzv. chudokrevná. Tedy až dosud mám stále červených krvinek na té nejnižší hranici, tak to nešlo. Tak tedy děkuji mé milé vnučce, že do toho šla.