Musím nyní přiznat, že hlavním důvodem návštěvy Brna nebylo putování po krásách tohoto města, ale opravdu hlavním cílem byla návštěva mé sestry a její rodiny. Se sestrou jsme se neviděly 2 roky, je to přece jen trošku z ruky a i když je sestra mladší a hlavně fit, tak to přece jen tak nejde. Má svoji zahrádku, vnoučátka nejen v Brně, ale i ve Zlíně a další aktivity. U maminky se poslední dobou pravidelně střídáme, tak jsme se tam také dlouho nepotkaly. Sestra mi proto od loňského roku hlásila, že mám u ní stále ještě dárky k mému loňskému jubileu. Slíbila jsem tedy, že se pro ně zastavím.
I když jsem tušila, byla totiž nápověda, jakého druhu ty dárky budou, tak jsem rozhodně nečekala to množství.
Ona zase chtěla vidět, jak se budu u rozbalování těchto dárků tvářit. Byly jsme spokojené obě dvě. Jen škoda, že tam nebyl někdo, kdo by to celé natočil na video. Určitě byst se pobavili všichni. Musela jsem balíčky rozbalovat od nejmenšího. A bylo jich celkem šest. Tak se koukněte.
To je krása, co? Ten největší lezoucí ježeček je květináč. Tak to jsem opravdu ještě neviděla. A ten krásný plyšáček, co drží na bříšku jahůdku, tak píská. Ano, bohužel, asi jsem byla u toho rozbalování jako malé děcko.
A ježkům neměl být konec. Po příjezdu domů jsem měla ve schránce upozornění, že mám na poště balíček. Protože byl v pátek svátek, tak jsem si ho mohla vyzvednout až v pondělí. A toto na mne vykouklo.
Taky krása, co? Opět přírůstek a takový, jaký se v mé sbírce ještě nenachází. Já nevím, kdo pořád vymýšlí ty různé tvary a materiály, je to ale krásné.
Tímto tedy chci moc poděkovat blogerce Katce, u které tento krásný ježeček seděl na parapetu a teď bude mezi svými kamarády. Katuško, velké díky, máš to u mne!
A co mám teď za úkol já? Sehnat větší skleník – nebo-li skříňku na ježky, už je nemám kam dávat a to tam nejsou zdaleka všichni, protože je mám všude po bytě.