Já nevím, proč rozlišovat optimismus na dobu dnešní a tu předtím? Ti mladí tu dřívější dobu nepoznali a my, starší to určitě zase takto nerozlišujeme.
Já osobně si říkám a také myslím, že jsem optimista. Aspoň potud, pokud nejde o život, nebo nějakou nemoc mé rodiny a známých. V takových případech jsem spíš realista, event. někdy i pesimista. Ale to opravdu nebývá často.
Špatné zprávy v rádiu a televizi prý k tomu přispívají, ale tady všude existuje takový knoflík, kterým se to dá odbourat. Vypnu a neposlouchám, když mne to irituje.
Já se přiznám, že se ráda koukám na seriály. Ale pokud mám rozlišovat dnešní dobu a tu před tím co se týče seriálů, tak je pravda, že v těch dnešních je víc zla, lidí, kterých škodí a nejsou za to potrestáni. A to mi vadí. Pokud na to koukají ti, kteří mají sklon spíš k tomu horšímu, je vymalováno.
Mám zdravotní problémy, které se nelepší? Není to nic pěkného, ale když to obrátím, tak jsem ráda, že se to aspoň nehorší, ne?
Já jsem známá svým trápením s mou páteří. Vím, nejsem nejmladší, tak si nestěžuji a naučila jsem se s tím žít. Bolí mne ráno celý člověk? Tak se namažu mastí a jdu to „rozchodit“, ono se s tím totiž nic jiného dělat nedá. Až v krajním případě vyhledám lékaře.
Upadnu a pořádně si natluču? Jsem ráda, že jsem si nic nezlomila.
Já vím, moje maminka i sestra mi vždy říkají, že všechno beru jinak, ale myslím, že pozitivní myšlení je hodně důležité!
Proto to aspoň zkuste být optimisté! Ono vás to nic nestojí a lépe se člověku usíná – a úsměv – prosím! Vaše optimistka.