Je to tak. To počasí s námi ale cvičí! Já si nepamatuji taková úděsná vedra, nebo už jsem tak stará, že jsem to zapomněla. Pravda je, že čím jsme starší, tím to hůř snášíme.
Včera by nám všem asi bylo nejlépe někde ve vodě, ale ve stínu. Celý den, protože bydlíme u hlavní silnice a blízko střediska, jsem slyšela houkat sanitky. Ten, kdo jen trošku poslouchá rad těch zkušených, tak to přežil jako my. Ale bylo to na hraně.
Na včera jsem pozvala dceru s dětmi na oběd, jak jsem psala, tak jsem samozřejmě chtěla něco upéct. Syn donesl třešně, odpeckovávač mám, tak jsem dělala bublaninu. Podotýkám, že hned ráno, jak jsem vstala, jsem se pustila do práce. V 8 hod. již byla v troubě a stejně jsem myslela, že padnu a zpocená jsem byla stále jako myš. Vím, že jsem nebyla sama, byli jsme na tom všichni stejně, ale ani u vody bych nevydržela, protože to sluníčko pálilo jako čert a bylo dusno.
Jak jsem se informovala u rodiny a známých, bylo to všude stejné. Až v noci mne probudil vítr, bouřka a silný déšť, určitě padaly i kroupy, protože jsem slyšela ty rány do parapetu, ale bouřky já se docela bojím, tak jsem zatáhla žaluzie, otočila se zády a zavřela oči. No, ráno bylo zase vedro, ale je pravda, že teď to sluníčko tolik nesvítí.
Já si tak říkám, bude-li toto počasí trvat delší dobu, tak hned bude víc na důchody, protože nás to spousta nevydýchá! A to nemluvím o pohybovém ústrojí, to nám taky dává slušně zabrat, ale já si řekla, že vydržíme, i když nesmíme prakticky ven.
A ta spotřeba vody doma! Sprchovat bychom se mohli každou chvíli, že? A jak snášíte tato vedra vy ostatní? Také tak těžce nebo vám to vyhovuje?
Přeji všem krásný den a dětem nádherné prázdniny!