Tolik se toho napsalo o čokoládě, že se nebudu rozepisovat ani o jejím původu, ani o tom, jak je výborná.
Jen pořád nevěřím tomu, co se napsalo v posledních letech
-
že je to třeba afrodiziakum nebo
-
že denně malý kousek není na tloustnutí, ale spíš naopak.
Jinak vše beru, já si čokoládu moc často nedávám a když, tak si umím nejen poručit, ale i se poslechnout. Kousíček stačí. Znám osoby, které když tu tabulku čokolády začnou, tak ji také sní.
Když já dostanu chuť na kousek čokolády, tak si koupím takovou, která má velké procento kakaa a hořkou. Mléčná už mi delší dobu nějak nejede. Také mám ráda belgickou čokoládu a Mozartovo koule. To se někdy – většinou na Vánoce – rozšoupnu, že si je koupím.
Co mne zarazilo je to, že když jsme před 2 roky navštívili synovce s rodinou, měl roční dcerku. Přivezli jsme jí kromě knížky i lentilky a čokoládu. Ne, ne, to my jí ještě nedáváme, jsem se dozvěděla. Pokud já si pamatuji, tak v malém množství jsme to my našim dětem dávali, a tak by mne zajímal důvod. Ale nepátrala jsem. Respektuji jejich rozhodnutí.
Zajímavé je i to, že když si dáme někde čokoládovou masáž tak se dozvíme, že to vlastně pravá čokoláda ani není.
Jak to tedy opravdu s tou čokoládou je? No, ať je to jak chce, hlavní je, že nám chutná! Ale přiměřeně, přiměřeně!
Obrázek vypůjčen z internetu.