Tak takhle se vidím já čím dál víc. Zítra mám jet k mamince a stále nevím jak pojedu tam a ani ještě kdo mne odveze domů. No, nic není jednoduché.
Měla jsem domluvené se sousedkou, že mne při cestě na chalupu zítra vezmou sebou za služby, které jsem pro ně udělala já. Zákon schválnosti – snad – to zařídil jinak. Soused, který téměř každý pátek chodí domů už před polednem, má zítra jakési školení. Prý by to mohlo trvat také až do šesti do večera, ale určitě tam pojedou.
Volala jsem mamince, té se nelíbilo, že bych přijela tak pozdě, mně to bylo líto. No, přiznám se, bylo mi do pláče. Dcera mě měla včera nahlásit, jestli bude mít opravené auto, aby pro mne přijela (nic mi odtud zpět nejezdí), neozvala se. Syn slíbil babičce, že pro mne přijede, ale také asi čeká, jak dopadne ta oprava auta a že se mu sama ozvu.
Volala jsem dnes také bráškovi, abych mu řekla, že asi přijedu autobusem. V městě, kam přijedu, musím čekat hodinu na spoj do té jejich „díry“, jede tam pouze v pátek. Švagrová jezdí odtud z práce domů autem v době, když tam přijedu. Někdy ovšem vozí syna, který přijíždí někdy v pátek z VŠ a navíc má dvousedadlové auto. Brášku nenapadlo nic, že by řekl, jestli bude mít švagrová volno v autě, nebo že by jel „mladý“ autobusem, zkrátka nic.
Maminka má plnou hlavu starostí, protože jí musí brácha nakoupit věci, které normálně nepotřebuje, protože nevaří. Nákup si nemůže psát, protože na to nevidí, já nic dovézt nemohu, protože nevím, jak pojedu a autobusem jedu z vedlejšího města a to nic vozit nemohu, nic neunesu.
Pokud by pro mne přijela dcera, má prý přijet ne v neděli odpoledne, jak jsme byly původně domluvené, ale až v pondělí odpoledne. Ale dcera asi chtěla přivézt děti a ty jsou v pondělí ve škole. Tedy minimálně jedno. Maminka trvá na tom, aby přijela až v pondělí po vyučování, aby si mne víc užila, ale zase si láme hlavu co uvařím, aby měla i dcera v pondělí, mamince už oběd přivezou. Syn by naštěstí přijel dopoledne. Uffff!
Řeknete si blbosti, ale co jedna taková návštěva zaměstná lidí! Maminka také vymýšlí, čím vždy koho pohostíme, nevymluvíme jí, že nikdo kvůli tomu nejezdí.
Já jen doufám, že s těmi sousedy je to skutečně tak, jak mi bylo řečeno, že nejsem tak naivní, důvěřivá nebo ještě něco horšího. Držte mi všechny palce, prosím! Když já tak nerada stále někoho o něco žádám, ale občas musím! Nejen kvůli mamince, ale i kvůli sobě, taky ji ráda uvidím a něco ji tam pomůžu.