V komentáři na blogu se mne Ivet zeptala, jestli jsem někdy spočítala to mé veškeré příbuzenstvo. Prý jich bude víc, než ježků v mé sbírce. 🙂
Určitě nebude, protože noví se sice rodí, ale staří umírají. Už nemám žádnou tetu ani strýce. Maminka je ze 6 sourozenců a zbyla sama, protože byla nejmladší. Tatínek měl ještě další 3 sourozence, taky byl nejmladší, ale už dávno není nikdo.
Když bych to chtěla spočítat, tak to nebude zase tak těžké. Tatínkovo bratr František měl 3 děti, ale všichni byli starší než já, oni se nějak v posledních letech svého života nepohodli, tak ani nevím, kdo z této rodiny žije. Strýc byl tatínkovi sice na pohřbu, ale to už je 30 let.
Tatínkova sestra Julie měla 3 kluky. Všichni tak plus mínus v mých letech, ale protože teta i strýc už jsou dávno po smrti tak ani nevím, co kluci, jak žijí. Naposledy jsem je viděla asi tak před 35 lety. A to je už hodně dlouhá doba.
Bratr Václav byl tatínkovi hodně podobný. Měl také 3 děti a s tou nejmladší sestřenicí jsem si hrávala o prázdninách u jejich rodičů. To už je celá věčnost.
Když se to vezme tak kolem dokola, tak vlastně všichni měli 3 děti. Jak tatínek, tak i jeho sourozenci. Také zajímavé zjištění. Vlastně jsem si to uvědomila až teď, při této malé inventuře. Ale všichni žijí na Moravě, takže vlastně dost daleko.
Maminka měla 5 sourozenců, kteří měli svou rodinu. Jak už jsem jednou psala, dva sourozenci zemřeli jako hodně mladí, teta Adéla (moje kmotra) měla 2 děti a strýc Josef také dvě, ale vzhledem k tomu, že zemřeli v době, když jsem byla ještě hodně malá, tak o osudu těchto mých sourozenců nic nevím. Škoda, ráda bych věděla o všech, jestli vůbec žijí a pokud ano, jak se mají.
Maminčin bratr Eduard, ten měl z 1. manželství syna, který je narozený v tom roce jako já, ale nikdo o něm neví, ani jeho sourozenci. Pak se oženil strýc po druhé, vyženil dva syny, kteří ho měli opravdu rádi jako otce a měl s tetou ještě další dvě děti. Se všemi těmito bratranci i sestřenicí jsem v kontaktu aspoň přes internet.
Teta Marie ta měla jen jednoho syna a to ještě vymodleného, také o sobě víme a jsem ve styku hlavně s jeho dcerou a jejími dětmi. Celkem pravidelně si píšeme a kecáme na ICQ.
Teta Fany, jak jsme jí říkali, vlastním jménem Františka, ta byla plodná. Měla 4 kluky a holka ne a ne přijít. Psaly jsme si dopisy stále, zemřela teprve před 2 roky, ale přiznám se, že už jsem se v těch jejích vnoučatech a pravnoučatech sama nevyznala. Adresu a telefon mám jen na jednoho z bratranců.
Shrnu-li tedy přízeň ze strany rodičů, měla jsem vlastně 23 bratranců a sestřenic, z toho bylo 15 chlapců. Bohužel, ve styku jsem jenom se 6 z nich. O ostatních nevím.
My jsme doma byli tedy také tři děti. Každý máme dvě a jedno bratr vyženil. Já mám 4 vnoučata, sestra jich má 5 a bratr zatím 1 vnučku. Spočítám-li naše rodiny včetně jejich rodinných příslušníků, tak je nás celkem 26 – tedy mé maminky ti nejbližší.
Tak vidíš, Ivet, není to zase tak moc. O všech mám poznamenané aspoň roky narození, hlavně u těch, o kterých nic nevím.
Měla jsem jednou takový sen, který se mi už nesplní. Setkat se se všemi svými bratranci a sestřenicemi někde na neutrální půdě! To by bylo něco!