Dnes, tedy 26. 4. 2012 se stává občanem tohoto státu můj nejmladší vnuk Tomáš. Tak jak, Tomíku, už máš občanku?
Tuto fotku nazvala moje babička familierně „Jak je sestřička ráda, že má bratříčka“. No, dnes už vím, že teď tak moc ráda není.
Už jsou mi 3 roky! Jsem už velký kluk? Ale ano, Tomášku, ale stále k zulíbání.
To jsem si v autobuse pospal, jedeme k moři do Itálie, heč a už je mi 5 let! Za mnou s kafíčkem sedí maminka, babička a také sestřička.
A je to! Už to půjde jako po másle! Já jim ukážu, že tu školu zvládnu levou zadní!
To jsem byl s babičkou v Praze. Fotografovali nás v opravdovém ateliéru časopisu Vlasta a pak tu fotku i s textem babičky otiskli. Mám ten časopis stále schovaný na památku a babička taky!
To jsem dostal k mým 8. narozeninám krásný dort, že? Táááákovou velkou kočičku, ta byla ale mňam!
No, co se divíte? To jsem taky já. To mi bylo 11 let, chtěl jsem si nechat narůst dlouhé vlasy a byl jsem trošku baculatější. Ale pořád jsem to já!
A vidíte mne tady? To se mi povedlo za 3 roky! Vyrůst, zhubnout a ostříhat se! Sluší mi to víc?
Tak to jsem v celé kráse já s mou láskou. Ano, jsem zamilovaný, chodíme spolu na gymnázium a je nám spolu moc dobře.
Tak to byl aspoň malý průřez Tomovými 15 lety! Tomíku, přejeme Ti s dědou hodně zdraví, štěstí, lásky, úspěchů ve škole i mimo ni a všechno nejlepší!