Tento příběh je pravdivý a je opravdu z dávné doby.
Psal se rok 1887 a narodila se Marie. Už předtím v roce 1884 se narodil Eduard. Později se někde potkali a také se vzali. Nevím přesně, ve kterém to bylo roce, ale když bylo paní Marii 23 let, tedy v roce 1910 se jim narodila první dcera Adéla.
O dva roky později v roce 1912 přišla na svět další dcera Marie. V roce 1914 se narodil konečně syn, který dostal jméno po otci – tedy Eduard. Rok po něm v r. 1915 to byla dcera Františka, v roce 1916 další syn jménem Josef a v roce 1920 poslední dcera Rudolfa.
Z vyprávění vím, že dva synové jim zemřeli jako hodně malí a těch potratů co bylo, to prý si paní Marie užila.
Ona vůbec neměla lehký život a s ní živořily i všechny děti. Otec rodiny byl sice šikovný jako řemeslník, ale měl rád alkohol a tak co vydělal, to většinou propil, rodina chodila nakupovat na knížku, jak to tenkrát bylo a nějaké maso nebo uzenina – to bylo jen o svátek. Pan Eduard – otec měl vůbec manýry, že se většině z nás o tom ani nesnilo. A proč ho mistr nevyhodil, když kolikrát nepřišel do práce? Protože prý to všechno dohnal a opravdu uměl.
Když bylo v neděli maso, polovinu vždy dostal otec rodiny a ta další se dělila pro všechny ostatní. Na matku většinou nezbylo žádné, lépe řečeno ona se toho ráda vzdala ve prospěch dětí.
Tu bídu a chudobu, co tenkrát museli všichni snášet, to když jsem slyšela vyprávět, tak mi bylo hodně špatně. Většinou opilý „živitel“ také párkrát chtěl synům „prodat“ třeba jitrnici, když už byli větší, aby mohli ochutnat. Opravdu si říkal o peníze, ale nepochodil.
Nebudu tady uvádět podrobnosti, ale bylo to někdy hodně kruté a to nemělo být všechno. Když se nejstarší dcera Adéla vdala, měla manžela z Rakouska, proto na ni okolní lidé koukali všelijak, zvlášť když začala válka. Mluvil německy a to stačilo. Ale jinak prý to byl milionový člověk. První dcera se narodila v roce 1937, ale když přišla v roce 1944 další, stalo se neštěstí. Jejich maminka krátce po porodu zemřela. Její manžel se raději s dětmi odstěhoval do Rakouska a paní Marie, tedy jejich babička už je neviděla.
Mezitím se v roce 1940 vdala nejmladší dcera Rudolfa. V roce 1941 se jim narodila první dcera a protože bydleli „u babičky Marie“, tak si tuto vnučku užívala co nejvíce.
Také všechny ostatní děti se vdaly a kluci oženili. Syn Josef měl také v roce 1941 potomka – další vnučka a i syn Eduard měl v roce 1941 syna.
Všemu neštěstí ještě nebyl konec. Syn Josef měl už v roce 1946 celkem dvě děti, ale měl tento rok nehodu, jel na kole a přejelo ho auto. Paní Marie už tedy šla na pohřeb svému druhému dospělému dítěti a čtyři vnoučata zůstala polosirotky.
Přesto všechno si ta nejmladší dcera – Rudolfa – pamatuje, že si její maminka často doma při práci dokázala zazpívat. Přes to utrpení a trápení. Zemřela v 60 letech. Krátký život nebo dlouhý? Krátký, ale na utrpení až až.
Ze všech dětí vyrostli slušní a krásní lidé navzdory tomu, v jakém prostředí vyrůstaly. Všichni vychovali spoustu dětí s jedním manželem.
Zítra má svátek Rudolf – tedy i Rudolfa. Proto mne celý ten článek napadl. Jen škoda, že jsem nevypátrala, proč zrovna 2 děvčata musela dostat klučičí jména.