Včera u nás pršelo celou noc a pak celé dopoledne, nakoupeno bylo vše k obědu i k večeři, tak jsem se šla jen objednat ke kadeřnici a následně hned jsem přišla na řadu. Barvení, stříhání a foukání, cena 410 Kč, ale jak jsem sondovala, není to tak moc.
Manžel si také „odskočil“ ke kadeřnici, která ho ostříhala (tu jeho dost prořídlou kštici) za 45 Kč! Levněji asi taky nikde nepořídí, tak vlastně pohodička.
Dnes už jsme museli vyrazit na nákup, protože je před námi víkend a také proto, že už v lednici byla pouze zima.
Jen tak mimochodem se jen jednou větou vrátím k tomu, jak jsem psala o konkurenci pekařů v našem městě, že se zlevnilo citelně jejich zboží. Pořád je u nás nejméně v jedné pekárně rohlík za 1 Kč, jinde 1,30 až 1,50 Kč. Ať žije konkurence! Jen houšť a větší kapky!
Zpátky z nákupu už dávno jezdíme autobusem, protože já tedy měla tašku dost těžkou a manžel se pod batohem prohýbal!
Už minulý týden jsme jako párkrát předtím potkaly v autobuse dvě takové babičky, které jezdí pořád všude spolu a jsou velice milé. Minulý týden jely na internu, kterou máme pár metrů od nás, tedy vystupovaly na naší autobusové zastávce. Vždy prohodily milé slovo a úsměv. Dnes hned jak jsme vešli do autobusu, tak tam zase ta dvě sluníčka seděla. Sedla jsem si k nim, řekly jsme si, že máme na sebe štěstí. Tak jsem se jich zeptala, jestli spolu bydlí, že pořád spolu všude jezdí a chodí. Ne, každá má svůj byt, jsou už vdovy a jsou to dvojčata. Tedy, že jsou sestry, to jsem si myslela, ale jako dvojčata nevypadaly.
Ta jedna babi, co seděla naproti mně, tak říkala, že jsou už babky, že jim je 84 let a ona že je starší. Že prý šla ven jako první, pořádně se rozhlídla a řekla: Jo, je to tady hezké, pojď taky!
Přitom se stále obě usmívaly a říkaly, že proč se mračit, že je ten svět hned hezčí, když se bere s úsměvem! No není to krásné? Já osobně miluji takové pohodáře, usměvavé lidičky, ty mám nejraději! Brumly a škarohlídy, ty opravdu nemusím!
Je vidět, že i ve vysokém věku s úsměvem jde všechno líp! Ne jen nadávat a mračit se, no ne?