Kdysi jsem si přečetla na spřáteleném blogu jednu básničku od pana Petra ŠAFRÁNKA a od té doby mi sám básník a fotograf (tak ho vnímám já, protože umí i krásné fotky) posílá občas něco krásného co vyfotil nebo vybásnil, někdy dokonce spojí oboje.
Minulý týden jsem od něj dostala hoooodně krásných básniček, všechny si je poctivě zarecitovala, protože básně se nemohou „jen“ číst. Vybrala jsem zatím ty, které mne chytily za srdíčko nejvíc a z nich je vidět, že pan Šafránek nejem miloval svoji maminku, ale je i úžasný romantik.
RODNÝ DŮM
Můj rodný dům ještě stojí
teď mi však připadá cizí
jak dětství z duše mizí
a stáří se ještě bojím.
Vždyť ale v duši zacinká
překrásné slovo maminka
dětství s sebou odnesla si
kde je její duše asi?
Můj rodný dům ještě dýchá
pro vzpomínku
ještě zbývá minuta ticha
za maminku
za dětství, štěstí a za krásu
děkuji s lásku do časů.
FIALKA
Krasavice schovaná v trávě
fialkovýma očima nevidí,
ale voní do světa
a ví, že první jarní kytička
patři maminkám.
KOUZLENÍ PŘÍRODY
Když se po zelených jívách
rozběhnou malé bílé kočičky
a v jarním vlání
louky rozvoní fialky v trávě,
přiji si, aby to bylo navždycky.
Petrklíče odemknou studýnky,
buky se podsněží sasankami!
Mám malé přání
v tomhle květinovém ráji
být jako Adam s Evou – sami.
Tolik dnes krásné poezie, věřím, že se zalíbí i někomu dalšímu!