Tímto se omlouvám všem těm, kteří cca před 14 dny měli chuť na tu moji kachničku a já bych je opravdu moc ráda pohostila.
Dnes jsem tedy bez jakéhokoliv upozornění tuto kachnu upekla. No, nemohu říkat kachnu, byla to přece jen půlka, ale řeknu vám, že těch pět, nebo kolik by si jich tento oběd dalo, tak to by se tedy nenajedlo. Z krásné, téměř kilové půlky zbyly tak 2 porce. A to opravdu moc masa nejím. Ale něco se vypeklo, kůžičku nepapám, kostí taky bylo dost a takhle to dopadlo.
Nechci nikoho dráždit, ale dobrá byla, to ano. Ale ve skutečnosti jsem měla menší kousek masa než manžel a tomu jsem koupila zadní čtvrtku (tedy dost velkou) kuřete.
Červené zelí se povedlo, bramborové knedlíky taky, tak jsem si pochutnala, ale opravdu jen střídmě. Fakt jsem vstávala od stolu s tím pocitem, že bych ještě něco slupla. Opravdu se nepřejídám, ani když mi to chutná.
To musím ještě prásknout na mého muže, že jsem mu cpala aspoň kousek ochutnat. On stále říká, že kachnu nejí, ale ve skutečnosti ji ani neochutnal. Nezměnil na tom nic ani dnes. Zakryl si pusu a ne a ne a ne. Prý by dostal žloutenku. Tedy doufám z toho, jak by to snědl s nechutí. Tak jsem si na druhou stranu řekla, že taky dobře, aspoň mi to nesnědl, no ne?
Ještě jsem dnes dělala tu velikonoční hlavičku, jak se říká, tu si dáme k večeři. Ochutnala jsem a myslím, že je jedlá.
Zítra ještě máme bramborový salát a kuřecí řízek, ale marně si lámu hlavu, co uvařit na středu. Něco dietního a pokud možno bez masa. No, snad něco vymyslím, masa bylo dost, i když ne velké porce.