Nemívám ve zvyku psát na TT víc článků, ale dnes udělám výjimku. Vzpomněla jsem si totiž na jeden skutečný příběh ze života, který, bohužel připomíná to přísloví o „božích mlýnech“.
V sousedství žila paní Vlasta. Měla dceru, ale po mateřské nešla do práce jako většina žen, ale zůstala doma. Měla šikovného manžela, který ji uživil. Pracoval i přesčasy a jezdil do ciziny. Vlasta si pak jezdila autem z Tuzexu, nakupovala za bony a byla v pohodě.
Jednou zase takhle manžel odjel do daleké ciziny. Jejich dcera už začala chodit do školy, tak měla Vlasta roupy. Chodila po návštěvách známých, kamarádek a nebo je hostila doma. Vínko a očka, vše prvotřídní kvality, nebyla lakomá, to je pravda. Jak došly peníze na účet, bylo to vidět. Chodila s naditými taškami.
Taky si takhle jednou vyšla na taneček a tam se zamilovala. Karel chodil k ní domů po práci, ona mu vyvařovala, prý se měli rádi. Manžel byl daleko, až v Zambii, tak nehrozilo, že by je překvapil a Vlasta si byla jistá, že to nikdo ze známých na ni neřekne.
Pak se ale najednou karta obrátila. Vlasta otěhotněla a když řekla tuto radostnou novinu svému novému příteli, tak byla hodně zklamaná. On její radost nesdílel a teprve teď se jí přiznal, že je ženatý a nemínil se rozvádět. Já to sice nechápu, že na to nepřišla dřív, ale i to se stává.
Jak myslíte, že to vyřešila? Jednoduše. Dítě si nechala, manžel se měl vrátit a tak mu pak řekla brzy také tuto radostnou novinu s tím, že měla naplánováno, že se jako to dítě narodí sedmiměsíční.
Narodil se chlapec, starší byla dcera, štěstí a spokojenost. Ona byla ráda, že jí to vyšlo, on byl šťastný, že má syna. Je pravda, že jsem později slyšela, že on to věděl snad hned, ale ani jí to neřekl, natož vyčítal a vychovali milého Vašíka spolu.
Její HRA NA PRAVDU však má nyní druhou stranu mince. Vašek s rodiči nemluví, bydlí jinde, má z prvního manželství 3 děti, o které se oni zase víceméně starají, žije s jinou, se kterou má také dítě, ale aby zavolal a zeptal se na mámu a tátu, to nehrozí. Jo a také je dlouhodobě nezaměstnaný. Vlasta měla mozkovou mrtvici a skončila na vozíčku. Manžel se o ni trpělivě stará, i když ona se snaží hodně i sama. A je prý teď opravdu ráda, že ho má.
Kruté, co? Nebo se dá také říct – odvážné! Takhle si zahrávat s pravdou, to už hraničí … však vy si to doplníte sami. A syn se tedy opravdu nevyvedl. To je asi odplata, nevím.