Psala jsem zde, že mne minulý pátek zavezl k mamince hodný soused, který si zajel 20 km navíc, ale na benzín jsem mu samozřejmě přidala. Hodně mně tím pomohl a jak jsme si tak v autě po cestě povídali, tak přišla řeč i na to, že prý má rád buchty s povidly. No a také koláče, to je jasné. Sousedka peče dobře, ale kynuté zřejmě ne, tak jsem slíbila, že na něho budu pamatovat.
On většinou jezdí – někdy i s manželkou – na víkendy na svoji chaloupku, takže moje víkendové pečení asi nebylo řešením. Tak jsem se ráno probudila s nápadem, že upeču dnes povidlové buchty a budu na něj s nimi myslet.
Takových buchet bylo na plechu 18 ks a tak jsme se rozdělili. Odnesla jsem půlku k sousedům s tím, že příště, až budu dělat koláče, tak mu také dám. Doufám, že mu budou chutnat. Těsto bylo jako máslíčko a voněla mi celá kuchyně. Tyto má manžel připravené ke kafíčku.
Úkol je tedy splněn. A teď přidám jednu perličku, kterou jsem se dnes dozvěděla zase při cestě na nákup.
Potkala jsem Jiřinku, která má syna Martina. Ten bydlí v jižních Čechách, a ona tam často jezdí navštěvovat celou rodinu, hlavně určitě vnoučátka. Zrovna včera se vrátila z návštěvy a vyprávěla.
Cca před 14 dny, když byla ještě poměrně zima a někde i namrzlé silnice po ránu, jel Martin svým autem do práce. Viděl, jak se vzadu řítí auto a tak si říkal, že ho pro jistotu nechá předjet, když tolik pospíchá. Asi to ten řidič nestihl včas, tak chtěl přibrzdit, to se mu tedy vůbec nepovedlo a najel tím svým autem až do kufru Martinova auta.
Ten samozřejmě hned vyběhl ven se slovy : Kam čumíš, ty…. , ale vtom se zarazil. Řidič tohoto auta byl pan ředitel pobočky jedné velké pojišťovny, pro kterou Martin externě pracuje už řadu let. Je tedy jasné, že se znali.
Vlastně se mu to tím ulehčilo. Pan ředitel ho okamžitě vzal k nim, dostal zatím od nich vypůjčené auto, o opravu se postará sám na svoji pojistku (škoda prý je 60 tisíc Kč) a Martin bude zatím jezdit jejich náhradním autem. Tomu já říkám „štěstí v neštěstí“.
Ovšem hlavní štěstí bylo v tom, že se nikomu z nich nic nestalo. To by šlo hůř napravovat.