Včera jsem popsala tu hlavní část, tedy pro nás nejhlavnější, no a tady je takové malé pokračování našeho výletu.
Po obědě měla Lada ještě chvíli čas, tak se nás ujala, aby nám ukázala centrum tohoto historického města včetně památek, které jsou na seznamu UNESCO.
Z promoce jsme se vydali nejdříve podívat do kostela sv. Michaela, který jsme měli při cestě. Byla tam docela tma, tak to můj foťák moc nezvládl, ale je to tam krásné. Jistě jste poznali hlavní oltář
toto je jeden z postranních oltářů.
A také tam je nádherný strop. Tak si říkám jestli by to dnes ještě někdo dokázal. A to dřív neměli žádné pomocníky v podobě nástrojů a tak.
Šli jsme dál a tam se mi na náměstí zalíbila tato kašna. Pak jsem tam viděla ještě další, ale nejen že nebyl čas, ale bolely nohy, a jak.
Samozřejmě jsem nemohla projít bez povšimnutí kolem tohoto krásného orloje.
U tohoto PAMÁTNÍKU NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE jsem si nedávno přála být. Jsem moc ráda, že se mi to splnilo. Naše Lada ještě doplnila moje znalosti o to, že když byla Olomouc kdysi v 18. století obléhána Švédy, tak je občané požádali, aby nestříleli na tento SLOUP a oni jim vyhověli. Na jejich počest tam byla nahoře přidána zlatá dělová koule.
Skončili jsme u SLOUPU NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE, Laděnka nám ještě ukázala toto další náměsti, pak se s námi rozloučila, šla do školy a my zpátky k autu. My, babičky, jsme došly už opravdu z posledních sil a byly jsme rády, že si zase můžeme chvíli sednout.
I na zpáteční cestě byla pohodička v autě, syn jel opravdu dobře a ráda bych i jemu touto cestou poděkovala za bezpečnou jízdu.
A jak jsem tedy celou tu obávanou cestu zvládla já? Přiznávám, že dobře a bez prášku na bolest. Pouze jsem se ráno – ostatně jako už celý týden předtím – namazala konopnou mastí. Věřte nebo ne, mně opravdu pomáhá!
Večer po příjezdu domů jsem nebyla schopna ničeho, jen se trošku najíst, pak si dát moji první kávu za celý den (už jsem na ni měla táááákovou chuť), u ní jsem povykládala celý průběh manželovi, šla se osprchovat, chvíli koukla na telku a hupky dupky do postýlky!
Ráno jsem sice měla páteř trochu bolavou, ale pomohla mast a jeden lék na bolest. Ne, že bych zase hned nutně musela někam jet, ale byl to krásný den a já byla ráda, že jsem poslechla své srdíčko a jela jsem.