Řekněte sami, můžu já klidně spát? Hned si také odpovím: NE! Už asi týden vím, že moje vnučka bude mít 1. března promoci, na kterou jsem se tolik těšila. Ale téměř hned jsem zamítla tu možnost, že se budu moci zúčastnit.
Syn má pětimístné auto, jedou jen na otočku ve složení: syn se snachou – jako rodiče v první řadě, vnuk – bráška vnučky, taky OK, babička – maminka snachy, v pořádku. Zbývá jedno místo. Já nebo manžel. To je velké dilema.
Manžel má na tento den už měsíce plánovanou návštěvu na interně a protože se stále bojí o své zdraví, tvrdí, že tam musí. I kdyby to nějak zařídil, je tu další problém. Nemá šaty a v riflích jít na promoci – jasný všem, že? No, přece si kvůli chvíli nebude kupovat nové šaty, to už mu nestojí zato!!! Jeho oblíbené rčení, NIC už mu nestojí zato, na tu chvíli co tady bude.
Včera tady byl syn se snachou, bavili jsme se také na toto téma a vnučka prý čeká, že aspoň jeden z nás přijede. Já s tou mou pochroumanou páteří – bojím, bojím, abych jim nenadělala ještě víc starostí než radosti! Přece jenom od nás do Prahy to je cca 100 km a odtud ještě do Olomouce! Hrůza a odpoledne zpátky. Tak, a teď jak se říká – BABO RAĎ!
Ani nevíte, jak v noci nespím a přemýšlím, i když vím, že stejně nic nevymyslím. Zdá se mi to neslušné takto zklamat svoji vnučku, kdoví, jestli se ještě dočkáme další promoce, v našem věku jeden nikdy neví. Vnučka už dělá druhý semestr dalšího – magisterského studia, ale… Pokud by to aspoň nebylo horší, než to je, nadopovala bych se prášky a snad bych to zvládla! To si teď opakuji stále a byla bych moc ráda, kdyby to vyšlo!
Dnes jsme dostali od vnučky pozvánku!
Jistě mi rozumíte, že slzička ukápla už teď a co potom, když bych byla myšlenkami na promoci a fyzicky doma!
Tak tedy – pokud nebude můj zdravotní stav do té doby horší, asi to risknu. Rozumíte mi, ne? Určitě byste se zachovali podobně! Tak mi aspoň držte palečky, ano?