Ze soboty na neděli jsem měla zase divoké sny. Kolikrát si říkám, že to není možné, aby se jednomu zdály stále samé hlouposti.
Na včerejší den to bylo ale ještě trochu jiné. Takové horší. Uprostřed noci mne vzbudil zvonek. Někdo zvonil? Nebo to byl mobil? V každém případě bylo ticho a já byla vyděšená.
Také jsem „jako“ slyšela v tom snu zabouchnout dveře, ale takové ty zašupovací, jako má sanitka. Podle tohoto zvuku jsem ji kolikrát poznala. To jsem ale také nešla zkoumat a snažila se zase usnout. Dlouho se mi to nedařilo…
Byla neděle a měla přijít dcera s dětmi na oběd, tak jsem začala chystat, abych to s tím mým odpočíváním stihla a v tom mi zvonil mobil. Vnoučata mne prozvání, když vyjíždí k nám, říkala jsem si, že nějak brzy. Mobil ale zvonil a nemínil přestat, kouknu a kdo volá? Maminka. Většinou, když se nic neděje, tak jí volám obden, pokud jsou problémy tak denně, o ničem větším jsem nevěděla a proč vůbec ona, že? Pochopitelně jsem se hned vyděsila. Bylo vidět, že jsem měla proč. Byla úplně vyřízená, jaké měla bolesti, říkala, že to není možné vydržet, že neví, co má dělat. Ptala se mne. Mne, která jsem sto km daleko. Byla u ní švagrová a prý nevěděla, jestli má zavolat záchranku nebo jejího doktora.
Jasný, že si švagrová poradila, řekla jsem jí, ať to nechá na ní a že za chvíli zavolám, jak to vypadá. Maminka volala brzy sama, že ty bolesti prý byly tak strašné, že má sto chutí si vzít nůž a skoncovat to. Hrůza! Už se mi udělalo nevolno, ale co mohu dělat?
Pak jsem se dovolala já a dověděla jsem se, že veškeré ty bolesti byly od páteře. Mamince říkali lékaři, že má páteř v hrozném stavu, ale už s ní v jejích 92 letech nich nedělají. Asi jim to nestojí zato, nevím, co jinak bych si o tom měla myslet.
NĚCO by měli udělat aspoň proto, aby neměla takové bolesti, já jí rozumím moc dobře, ale naštěstí u nás máme zatím rozumnější lékaře.
Tak jsem si vzpomněla na ten sen. ZVONĚNÍ. Zvonil mi mobil, když jsem to nečekala – byla to maminka se špatnou zprávou. SANITKA. Slyšela jsem zabouchnout dveře od sanitky a ona za maminkou opravdu musela přijet.
Bylo to znamení, nebo jsme tak propojené? Už teď se děsím znamení dalších.
Když byla u maminky ta záchranka, dostala injekci s tím, že jedna je málo, že si má vzít večer ještě kapky na bolest, na dnešek byla objednána k lékaři, ale měla by prý těch injekcí dostat deset, aby se jí ulevilo.
Dnes byla u svého praktického lékaře, původně chtěla jen napsat léky, ale předala mu záznam z pohotovosti, on jí píchl další injekci s tím, že pokud by ji na ty ostatní někdo vozil, tak ano, ale ON jí je nebude jezdit píchat. Dostala další léky a bylo to vyřešeno.
HAPPY END se tedy nekoná. Vím, že nemůže takto starý člověk být bez zdravotních problémů, ale žít s takovými hroznými bolestmi? To je snad proti lidskosti!