To vědět, byli bychom géniové, jací se ještě nenarodili. Můj manžel říká, že slovo KDYBY má velkou moc. Něco na tom je.
Pokud začínáme větu slovem kdyby, je to pouze nějaká spekulace.
Kdybych se neodstěhovala na druhý konec republiky, kdybych bývala byla tenkrát nejela náhodou tím autobusem, nepotkala bych se s manželem.
Takových otázek bez odpovědi bychom mohli mít každý spoustu. Jedno vím ale docela určitě. Kdybych nezačala psát blog, nepoznala bych spoustu výborných lidí, dovolím si říct i přátel, kde někde naše virtuální přátelství přechází tak nějak plynule ve skutečné.
Co by se stalo, kdyby opravdu nastal konec světa, jak to prorokují někteří lidé? Bylo by to smutné a špatné.
Dnešní mladí lidé si jistě také položí otázku, co by bylo, kdyby nebyl internet. Nic zas tak světoborného by se nestalo. My, dříve narození jsme bez něj také dlouho přežívali a šlo to. Pravda ale je, že s ním je ho snazší.
A co takhle kdyby se mohlo cestovat časem? To bychom asi většina z nás chtěli vědět, jak bylo to či ono, nebo jak bude to či ono.
Určitě by se ale většině líbilo, kdyby vyhráli třeba ve sportce. V tomto případě určitě zapracuje fantazie okamžitě! To by se to plánovalo, jen nebýt toho KDYBY…
Podle mne nemá smysl se nějak moc upínat k tomuto slovíčku a žít přítomností. Protože kdybychom nežili přítomností, s největší pravděpodobností bychom už nežili vůbec.